Snad nejoblíbenějším cílem všech, kteří kdy ostrov navštívili, je roztomilé městečko Valldemossa, skryté mezi horami a olivovými háji. Mezi první turisty zde patřili francouzská spisovatelka George Sandová a skladatel Fryderyk Chopin. Jejich poměrně krátký a do jisté míry skandální pobyt na ostrově v zimě 1839 je dodnes tematikou pro turistické průvodce. Chopin tu vytvořil své Preludium dešťových kapek a sonáty pro klavír a Sandová knížku Zima na Mallorce. V kartuziánském klášteře (Real Cartuja), kde pár v zimě 1839 pobýval, jsou vystaveny zajímavé artefakty, které připomínají jejich pobyt. Pro George Sandovou byla Mallorca „okouzlujícím ostrovem, o kterém by malíř mohl jenom snít“, a to přesto, že se její sympatie nezahrnovaly místní obyvatele. Svobodomyslné, neprovdané intelektuálce v kalhotách a kouřící doutníky, při jejímž spatření se ženy z vesnice křižovaly, se nepodařilo pochopit svět místních obyvatel. Dnes ale Valldemossa z této návštěvy těží. Každý rok v červenci a srpnu se zde koná prestižní Chopinův festival. Ve Valldemosse má ostrovní sídlo také Mr. Mallorca, jak tady říkají herci Michaelu Douglasovi, kterého nadchla jak krása místních žen, tak i krása přírody a především kvetoucích mandlovníků. Mezi Valldemossou a dalším okouzlujícím městečkem, Sóllerem, leží ještě jedno místo plné umělců a celebrit: Deiá. Proslavili je císařovna Alžběta a další prominenti, mezi nimi k. k. arcivévoda Ludwig Salvator, který si na tomto ostrově „blažených“ koncem 19. století udělal nový domov. Následovali Joan Miró nebo známý britský spisovatel Robert Graves. Když již ne několik let, tak alespoň několik týdnů – na západní romantické pobřeží mezi Valldemossou, Sóllerem a Fornalutxem to táhlo prostě všechny, byli zde například Gertrude Stein, Charlie Chaplin, Ava Gardner, Anais Nin nebo Gabriel García Márquez. Mallorca patří k nejstarším turistickým destinacím Španělska. Horské vesničky jako např. Fornalutx, kde statné, tajemně působící domy se zelenými okenicemi svým zdivem z okrových kamenů hroznovitě vrůstají do strmého kopce, mají i dnes své nepopsatelné kouzlo. Ulice je zde jenom jedna – vjezd do vesnice. Zbytek tvoří schody klikatící se do kopce a zdobené kytkami. Nejhezčí je ostrov na jaře, kdy rezavá barva půdy ladí se svěží zelení čerstvé trávy a listů a okrovým zdivem rustikálních kamenných stavení v doprovodu pokroucených oliv nebo větrem rozcuchaných palem. Kvetou louky a mandlovníky a rudé vlčí máky září mezi ovocnými zahradami a olivovými terasami. Klapot větrných mlýnů obstarává vodu pro vyschlou půdu. Ty, které nemají co čerpat – Mallorca je na tom velmi špatně s vodou – nabízejí pití a jídlo jako restaurace. Na Mallorcu se lze dívat z mnoha stran a perspektiv – z výšky pohoří Tramuntana, z rovin před pobřežím nebo z moře. „Mallorca je moc ostrovů,“ říká mi zástupce výboru pro turismus. Nesmyslná věta? Ani ne – máme tady Luxusní ostrov pro individualisty i Levný ostrov pro skupinové zájezdy, Party ostrov, Ostrov historie, prvotřídní kultury a umění, Ostrov gurmánů, celebrit i uklízeček, jo a pak golfový a agroturistický a ještě další ostrovy... Právě až neuvěřitelná a koncentrovaná rozmanitost jak pobřeží a pláží, tak i vnitrozemí, je to, co Mallorcu dělá jedinečnou: moře, slunce, okouzlující příroda, architektura jak metropole, tak i jednoduchých vesnic, zelené oázy, klid, romantika divokých hor a také ruch a hluk velkoměsta nebo noční život letovisek. A všechno propojuje všestranná nabídka moderního evropského turismu vytvořená pro deset milionů návštěvníků ročně, pro které v době levných aerolinek není Mallorca dál než sousední velkoměsto. Zajímavé kontrasty, které návštěvníky přivádějí do rozpaků? Ne, spíše zajímavá řada možností, které tento ostrov, který již v roce 1905 otevřel úřad pro cestovní ruch, umí nabídnout. Hlavní město Palma de Mallorca na jihu ostrova je skutečnou evropskou metropolí – pro lidi, kteří holdují historickým památkám, ale i umění, kultuře, nákupům a sportu. Historické a kulturní centrum ostrova je také rušným a elegantním velkoměstem s metrem a rozmanitou nabídkou pro všechny kategorie a je také jedním z nejtrendovějších nákupních cílů ve Středomoří s luxusními butiky a značkovým zbožím nejvyšší kvality. Dobře, že zde jsou i útulné kavárničky a bary, aby si člověk mohl dopřát trošku oddechu, než začnete další útok na jeho peněženku... A koho nakupování nezmořilo, na toho čeká v Paseo Maritimo, nábřeží s gurmánskými paláci, kluby a diskotékami. Palma má starou i mladou tvář. Z kopce nad přístavem dominuje městu královský hrad Castell de Bellver. Nejslavnější stavbou na ostrově je ale gotická katedrála La Seu, kterou začali stavět v roce 1229, hned po vítězství nad Maury. Dnes se pyšní výzdobou od slavného španělského architekta Antoniho Gaudího. Při procházce starým městem kolem katedrály je ve čtvrti Sa Portella řada šlechtických a měšťanských paláců všech velikostí. Vznikly mezi 13. a 19. stoletím a mají něco velmi typického: patia – dvory s arkádami a sloupy, schodišti, balkonky, (novo-) gotická okna a galerie, kašny a hodně tropických rostlin všech velikostí. Hned vedle katedrály, královského paláce Almudaína a Lonjy – patří k architektonickým skvostům města. A je se na co dívat: padesát tři dvorů je otevřeno návštěvníkům. Většina lidí sem jezdí samozřejmě za sluncem a k moři. Na pěti stech kilometrech pobřeží omývaných mořem tyrkysové až azurové barvy je přes 170 zátok a pláží všech kategorií – mělkých, dlouhých, lemovaných piniemi, dunami, palmami nebo strmými skalami. Hned na dosah od Palmy leží El Arenal a Can Pastilla, největší turistické letovisko se stovkou hotelů seřazených jako vojáci podél sedm kilometrů dlouhé pláže, kdysi kolébky baleárského turismu. Germánský gril s non-stop zábavou nejenom u pověstného baru Ballermann 6, kde se sangrie pije šlauchem z kýblů a blondýnky z Porýní – vesměs topless – jsou snědší než africké prodavačky v místní tržnici. V žhavých tropických nocích se zde pije a tancuje a přes den se opéká na slunci. Pláž s diskotékami a nočními podniky žije dvacet čtyři hodin denně. Kdo touží po klidu, toho uchvátí spíše východ Mallorcy: členité skalnaté pobřeží s neobvyklými výhledy na moře, s útesy, početnými zátokami s plážemi všech velikostí a také pár rázovitých rybářských přístavů. Klidně se kolébající loďky před zátokou, zelení porostlé svahy a skály, vzduch s vůní prosluněných borovicových lesů, solí moře a mediteránních rostlin se mísí s cvrkáním cikád. A k tomu moře opět se všemi možnými odstíny modře. Snad nejhezčí pláží ostrova je Platja des Trenc s dunami v nejjižnějším cípu poblíž salin z dob z dob, kdy ostrov patřil Římanům. Na pláži jsou jen chiringuitos, tedy idylické plážové chatrče nabízející občerstvení. V blízkosti nestojí jediný hotel. Území je chráněnou přírodní rezervací a na statku Sa Creu poblíž salin (Ses Salines) je zajímavý kvetoucí svět Botanicactus – největší botanická zahrada Evropy. To, čím jsou pro východ zátoky s plážemi, je pro západní část ostrova divoké pobřeží, dramatické pohoří Serra de Tramuntana. Hory přesahující tisíc metrů nad mořem jsou velmi strmé. Jedna z nejkrásnějších cest Evropy plná serpentin se vine úžasnou horskou krajinou kolem svahů s olivovými terasami a podél hornatého pobřeží od města Andratx až k mysu Formentor. Za každou serpentinou se otevírá grandiózní výhled na panoráma moře s divokými útesy zdobenými středověkými strážnými věžemi, které obklopuje bující zeleň. Tento nádherný kus světa je již sto let důvodem, proč je západní pobřeží mezi městečky Valldemossa a Sóller velmi oblíbeným cílem malířů, básníků a vůbec celebrit. Než se ale vydáte do hor Tramuntany, zastavte se krátce v Port d´Andratx. V malém přístavu kotví čluny a především jachty všech rozměrů a cenových kategorií. U přístavního mola zvou bary a restaurace k zastavení. Možná to je tím, že zde nedaleko ve vilách a bungalovech na zelených kopcích Camp de Mar bydlí krásky jako Claudia Schiffer a další hezcí a movití...? Port d´Andratx je prostě fajnový a noblesní a stává se, že některé dny je přístavní molo pódiem samolibosti... Prostě a již vůbec ne exkluzivně běží život ve vesnici za přístavem, kde v den trhu potkáte místní, nabízející čerstvou zeleninu, ovoce a ryby nebo typické řemeslné výrobky. Sa Calobra na severozápadě je povinným cílem každého návštěvníka ostrova – bohužel. Cesta do této zátoky, dostupné po krkolomných serpentinách na velmi úzké silnici s nekončící kolonou busů je velmi náročná. Když konečně dorazíte dolů k moři, potkáte především přes tisícovku turistů, které sem přivezly autobusy, a druhou tisícovku, která sem připlula přes moře na výletních lodích. Pak následuje překrásný fjord, coby vysekaný do vysokých skalnatých hor, několik restaurací na příkrém svahu a Torrent de Pareis – soutěska s romantickou lagunou vytvořená divokou horskou řekou, která zde ústí do moře. Atmosféru dramatizují vysoké a strmé skály soutěsky. Naštěstí se návštěvníci omezí na přímé okolí zátoky, a proto mají pěší turisté klid při procházce hlubokým údolím. Severu vévodí divoké a drsné pohoří na mysu Formentor, nejzazší výběžek Mallorcy. Strmé skalní útesy se střídají se širokými zátokami. Dramatické pobřeží s majákem je oblíbeno jak u pěších, tak i cykloturistů.