Do solného dolu v jihopolské Bochni se lidé jezdí léčit i si hrát

- Cestování autor: red

O tom, že se čtvrt kilometru pod zemí dá hrát basketbal, vozit se na skluzavce nebo tancovat na diskotéce, se na vlastní kůži mohou přesvědčit návštěvníci solného dolu v polském městečku Bochnia, ležícího několik desítek kilometrů na východ od Krakova. Zatímco v minulosti důl přinášel lidem bohatství, dnes do něho jezdí za zdravím.

Solný důl v Bochni je nejstarší v Polsku, byl založen v roce 1248. Sůl se tu přestala těžit před dvaceti lety a v roce 1995 se změnil na lázně. Jezdí sem hlavně lidé s nemocemi horních cest dýchacích - s astmatem, alergiemi, dlouho se táhnoucími následky nachlazení nebo viróz. Solný důl má charakteristické mikroklima. "Není tam žádné znečištění jako na povrchu, vzduch je nasycen chloridem sodným, manganem, hořčíkem nebo vápníkem a to má dobrý vliv na lidské zdraví," řekla Dorota Stawarzová-Serwińská z oddělení marketingu lázní v bocheňském dole. 

Lázeňští hosté, kteří léčbu opravdu potřebují, přijíždějí do Bochně většinou na dva týdny. Celé rodiny si sem ale také jezdí odpočinout a udělat něco pro zdraví jen na víkend nebo několik dnů. Na kúry se sjíždí výtahem do hloubky až 250 metrů. Zde malí i velcí pacienti s fyzioterapeuty dělají dechová cvičení, dostávají masáže, šlapou na rotopedech nebo stepperech. Kdo chce, může v podzemí i přespat. "Výhodou nočního pobytu je to, že se výrazně prodlužuje délka pobytu v léčivém klimatu," podotkla Stawarzová-Serwińská. V Bochni se na nocleh do podzemí sjíždí už v podvečer.

Než jdou hosté spát, čeká je procházka po dole, po ní se chodí bavit. Kdo chce, může v obrovské solné komoře hrát fotbal nebo košíkovou, zatancovat si na diskotéce nebo si jenom dát u baru pivo a něco malého k snědku. "Ale nejlepší je nějaký pohyb, to má pak léčba větší účinek," vysvětluje Stawarzová-Serwińská. Děti, které si už nechtějí hrát na zdejším malém hřišti, ale i dospělí, kteří se nebojí, se v dole vozí po více než 140 metrů dlouhé dřevěné skluzavce. Dříve sloužila k přepravě bloků soli. 

S půlnocí začíná klid

Bouřlivé večírky až do rána se ale v solném dole rozhodně nekonají. O půlnoci se zhasínají světla a začíná noční klid. Spí se buď v levnější obrovské noclehárně s 260 lůžky anebo v menší, ale dražší solné komoře, která je rozdělená na pokojíky jen s několika lůžky. Klidné sny hostů hlídají průvodci, na místě je i zdravotník pro případ, že by se někomu udělalo špatně. Budíček je poměrně brzy, vstává se v sedm a pak se vyjíždí na povrch. 
Léčit se a relaxovat do Bochni nejezdí jen Poláci, kterým, pokud to jejich zdravotní stav vyžaduje, na pobyt přispívá zdravotní pojišťovna. Na léčebnou kúru do solného dolu a další procedury už na zemi to táhne také Ukrajince, Rusy, Němce nebo Rakušany. 

V Bochni se líbí hlavně těm hostům, kteří sem přijíždějí kvůli autentickému prostředí solného dolu, řekla ČTK průvodkyně Ewelyna Strzalková. Přání náročnějších klientů dokáže splnit spíše světoznámý solný důl v nedaleké Wieliczce. Tomu ale odpovídají také ceny. Zatímco nocleh v dole v Bochni stojí v intimnějším prostředí menší solné komory mimo sezonu 60 zlotých (375 korun), ve Wieliczce musejí do kapsy sáhnout po 100 zlotých (asi 625 korun). 

"Turisté, kteří byli i ve Wieliczce, nám říkávají, ať nic neměníme, protože se tady dá vidět, jak to tu v minulosti přibližně vypadalo, v jakých podmínkách tu horníci pracovali," uvedla Strzalková. 
Co do léčebného účinku prosoleného ovzduší se oba doly podle Szawarzové-Serwińské od sebe nijak neliší. Ona sama se považuje za příklad toho, že pobyt v solném dole v Bochni lidskému zdraví prospívá. Má za sebou pětiletou praxi coby průvodkyně. "Za tu dobu jsem nebyla ani jednou nemocná," tvrdí.

Tagy: Polsko

Zdroje: ČTK