Indonésie: Malý léčitel s magickým kamenem v hlavě

- Cestování autor: red

Ponari se ničím nelišil od ostatních indonéských dětí - dokud do něj neudeřil blesk. Traduje se, že když se probral, zjistil, že má na hlavě šedý kámen s magickými "hojivými" vlastnostmi.

Brzy tu pod palčivými slunečními paprsky stály frontu hodiny, někdy i celé dny, desetitisíce lidí. Přinesli si šálky, igelitové tašky nebo džbery plné vody, aby přečkali čekání na devítiletého šamana, který pak ponořil svůj zázračný kámen do životodárné tekutiny a přeměnil ji v zázračný elixír na všechny neduhy. "Zkoušel jsem jít do nemocnice, ale vždycky to bylo příšerné," říká pětašedesátiletý Mohammad Anas trpící vysokým tlakem. "Bylo to drahé, posílali mě od čerta k ďáblu, mačkal jsem se v přeplněných čekárnách, vyplňoval spoustu dotazníků a stejně mi to nepomohlo, byl jsem pořád nemocný... tady mám aspoň naději." Zájem o Ponariho odráží dlouhodobou oblibu šamanů v Indonésii, kde vládla víra a tradice hinduistů, buddhistů a animistů dlouho před 14. stoletím, kdy kupci přinesli do země islám. Zdá se ale také, že lidé jako Mohammad zanevřeli v této lidnaté zemi se 235 miliony obyvatel na dlouhá léta opomíjený systém zdravotnické péče. Chronický nedostatek peněz a chaotická decentralizace přinutily v posledních letech mnohé kliniky v nejchudších částech země upustit od některých operací, šetřit časem a penězi určenými na běžné očkování a osvětu. Důsledkem je prudký nárůst případů spalniček, tuberkulózy a dalších nikoli nevyhnutelných chorob a často příliš opožděných diagnóz nemocí jako vysoký krevní tlak, infarkt a rakovina. "Vláda nevynakládá na zdravotnickou péči tolik peněz, kolik by měla," říká poslanec Zubar Safawi, který stojí v čele parlamentní komise pro lékařskou péči. Na tu podle něj jde jen 1,1 procenta hrubého domácího produktu. Jen málokterý pamětník pamatuje takovou hysterii, která se strhla kolem jediného léčitele - a navíc tak mladého jako Ponari. Fronta lidí, kteří na něj čekají, se táhne celé kilometry. Ponari přispěl do ekonomiky zubožené vesnice Balongsari více než 500.000 dolary (přes deset milionů korun). Návštěva malého šamana přijde na 50 centů a někteří lidé přispějí i vyšší částkou. Lidé tolik touží setkat se s Ponarim, že jich několik v únoru v tlačenici přišlo o život a policie byla nucena dočasně jeho praxi zavřít. V březnu ji zase otevřel, a to navzdory protestům vlastního otce. Na toho si vesničané došlápli, když si stěžoval, že jeho syn je využíván místo toho, aby chodil do školy a hrál si s kamarády. "Jistě, je to mrzuté," prohlásil pětačtyřicetiletý diabetik Sudarmanto, vyčkávající ve frontě, až se objeví Ponari. Od místních vesničanů si pronajal pokoj a objevil místo na zaparkování vozu. "Je to levnější a lepší než jít do nemocnice," konstatoval. Jiný diabetik, šedesátiletý Suyatman, ujel téměř 260 kilometrů, aby se setkal s chlapeckým šamanem. "Státním klinikám prostě nevěřím," říká. Jiná žena přikývne na souhlas, usměje se a koukne na svůj pořadový lístek s číslem 4138, napsaný perem na purpurovém lístku papíru. "Jsou to všechno zoufalí lidé doufající v zázraky," konstatuje indonéská ministryně zdravotnictví Siti Fadillah Supariová. "Jakmile si ale uvědomí, že se zázraky nekonají, tenhle jev pomine."

Zdroje: ČTK