Ale v roce 2000 byla ploch bažin podle plánu exprezidenta Husseina redukována na 10 procent původní velikosti. Od pádu Husseinova režimu v roce 2003 se odborníci snaží vrátit oblast do původní podoby. Mokřiny leží mezi řekami Eufrat a Tigris, zasahují na území Iráku, Iránu, Sýrie a Turecka. Největší část leží na jižní hranici Iráku s Iránem. Těžba ropy, zemědělství a regulace toků silně zasáhly do tohoto ekosystému. Žije zde zhruba 300 000 tak zvaných bažiných Arabů neboli Ma´adanů a samozřejmě mnoho druhů zvířat. V roce 1991 se Husseinova vláda rozhodla změnit tradiční život v bažinách. Vesnice byly spáleny, případní odpůrci zásahu popraveni a bažiny postupně vysoušeny. S vodou z nich mizel i život. Po pádu režimu se do oblasti vrátilo zhruba 75 000 obyvatel. Ovšem zásahy omezily návrat k původnímu životu založenému na rybářství a chovu vodních buvolů. Lidé zde žijí v naprosté izolaci a kmusí být soběstační. Není zde elktřina, školy, lékařská péče. OSN prohlásilo zničení oblasti za jednu z největších ekologiských katastrof. Hned v roce 2003 začali místní zemědělci pouštět vodu zoět do původních koryt a jezírek. Půda se pomalu začala opět zavodňovat, vrátily se první ryby a ptáci. Objevují se opět i vzácné druhy jako čírka mramorová. Po dvou letech obnovy bylo opět zatopeno a navráceno do původního stavu 39 procent území. Díky pravidelným záplavám Eufrat a Tigris přinesl na území opět larvy hmyzu, rybí plůtek a rostliny. Ne všechny informace jsou optimistické. Množství půdy je nasáklé toxiny, nyní se půda is jedy zatopila. Nestačí tedy pouze rozvézt vodu zpět do vysušené oblasti. Je potřeba část půdy vyčistit od ropných látek a toxinů, což bude trvat roky. Místní zemědělci by měli začít využívat moderní zemědělské postupy, které používá Saudská Arábie nebo Izrael. Vláda sice vyčlenila na obnovu bažin část státního rozpočtu a pro zemědělce organizuje vzdělávací kurzy, přesto finance nestčí.