Ale v roce 2000 byla plocha bažin podle plánu exprezidenta Saddáma Husajna redukována na 10 procent původní velikosti. Od pádu Husajnova režimu v roce 2003 se odborníci snaží vrátit oblast do původní podoby. Mokřiny leží mezi řekami Eufrat a Tigris, zasahují na území Iráku, Iránu, Sýrie a Turecka. Největší část leží na jižní hranici Iráku s Iránem. Těžba ropy, zemědělství a regulace toků silně zasáhly do tohoto ekosystému. Žije zde zhruba 300 000 tak zvaných bažiných Arabů neboli Ma´adanů a samozřejmě mnoho druhů zvířat. V roce 1991 se Husajnova vláda rozhodla změnit tradiční život v bažinách. Vesnice byly spáleny, případní odpůrci zásahu popraveni a bažiny postupně vysoušeny. S vodou z nich mizel i život. Po pádu režimu se do oblasti vrátilo zhruba 75 000 obyvatel. Ovšem zásahy omezily návrat k původnímu stylu života založenému na rybářství a chovu vodních buvolů. Lidé zde žijí v naprosté izolaci a musí být soběstační. Není zde elektřina, školy, lékařská péče. OSN prohlásilo zničení oblasti za jednu z největších ekologických katastrof. Hned v roce 2003 začali místní zemědělci pouštět vodu zpět do původních koryt a jezírek. Půda se pomalu začala opět zavodňovat, vrátily se první ryby a ptáci. Objevují se opět i vzácné druhy jako čírka mramorová. Po dvou letech obnovy bylo opět zatopeno a navráceno do původního stavu 39 procent území. Díky pravidelným záplavám Eufrat a Tigris přinesl na území opět larvy hmyzu, rybí plůtek a rostliny. Ne všechny informace jsou optimistické. Množství půdy je nasáklé toxiny, nyní se půda i s jedy zatopila. Nestačí tedy pouze rozvézt vodu zpět do vysušené oblasti. Je potřeba část půdy vyčistit od ropných látek a toxinů, což bude trvat roky. Místní zemědělci by měli začít využívat moderní zemědělské postupy, které používá Saudská Arábie nebo Izrael. Vláda sice vyčlenila na obnovu bažin část státního rozpočtu a pro zemědělce organizuje vzdělávací kurzy, přesto finance nestačí.