Istanbul, město plné života

- Cestování autor: red

Istanbul, dříve Konstantinopole, je skutečná megapolis rozkládající se na obou březích bosporské úžiny. Asijská část města je ještě rozlehlejší než evropská.

Turista nemá šanci dohlédnout na konec města, je všude kolem, ať se díváme z moře nebo z pevniny. Trvalé bydliště má ve městě přes 12 milionů obyvatel, ale dalších 8 milionů zde pobývá nelegálně nebo na přechodnou dobu. Tedy istanbulaňů je víc než obyvatel České republiky. Složení obyvatel je pestré. Většinu tvoří samozřejmě Turci, ale tradičně zde žijí i Arméni, Židé a Řekové. V posledních letech stoupá počet přistěhovalců z Ruska a kavkazských republik. Turisté se pohybují většinou ve starém městě, v okruhu původních antických hradeb. I tato čtvrť je velká jako mnohá menší česká města. Antické památky se proplétají s novými domy. Ulice jsou stále tytéž již 3000 let a pouze se mění jejich vnější vzhled. Centrem Istanbulu jezdí tramvaje, které na rozdíl od těch našich jsou nové, nízkopodlažní a velmi čisté. Jízdenky se kupují v pokladně přímo na zastávce. Cestovatelé mohou použít také metro, ale jeho trasa je zatím dost krátká. Istanbul je živé město. Na každém místě se něco prodává, nabízí, kupuje. Obchodníci vystavují zboží i na stěnách u vchodů, na chodníku a kde to jen trochu jde. Kromě obchodů je Istanbul plný různých kaváren, cukráren, restaurací a dalších občerstvoven. Jídlo je velmi chutné. Turci jako muslimové (byť spíše vlažní) nevaří z vepřového. Kebab a další dobroty jsou většinou z kuřecího nebo skopového masa. Nabízí se ale i dostatek zeleninových nebo rybích jídel. Pokud jídlo kupujeme ve slušném podniku a je čerstvě uvařeno, žádné zdravotní riziko nehrozí. Vzhledem k tomu, že město je už po staletí přelidněné, najdeme zde poměrně málo volných nebo zelených ploch. Park se rozkládá u paláce Topkapi, bývalého sídla sultána a k procházkám láká také Hypodrom, bývalé závodiště koňských spřežení. V okolí Hypodromu najdeme i mešitu, před dobytím Konstantinopole Turky to byl křesťanský chrám, Aya Sofia. Tato památka určitě stojí za shlédnutí. Stavba je impozantní, restaurátoři opravují křesťanské mozaiky (některé staré i 2000 let), místo je lákadlem pro turisty z křesťanských i islámských zemí. Mešity najdeme i jinde ve městě, většina je v provozu. Hlas muezína svolávající věřící k modlitbě uslyšíme čtyřikrát denně. Dlužno podotknout, že věřící příliš nereagují a navštěvují mešity především podle toho, kdy mají čas. Když nás shon města unaví, můžeme se vypravit na Princovy ostrovy. Cestovní kanceláře na ostrovy vozí klienty hromadně, ale každý zdatný cestovatel zvládne dopravu na ostrovy samostatně. V přístavu, stále v centru města, odplouvají parníky na ostrovy zhruba každé dvě hodiny. Lístek si zakoupíme v pokladně, každý ochotně poradí a přístav je navíc dobře označen. V přepočtu stojí cesta necelých 30 korun. Plavba trvá asi hodinu a můžeme si prohlédnout město z mořské hladiny. Princovy ostrovy je souostroví několika ostrůvků, osídlené jsou 4. Movití istanbulaňané zde mají vily k letnímu nebo i celoročnímu bydlení. Na ostrovech nejezdí žádná auta, dopravu zajišťují koňské bričky a kola, což je po ruchu města skutečně osvěžující.