Autobus ze Starigradu do Zadaru nejede!
První týden mé delegatury jsme si rozhodli asi se šesti lidmi udělat výlet do Zadaru, který je odStarigradu vzdálen asi 70 km. Ještě předtím jsem zjišťovala spoje zpět, abychom pak nezmatkovali a po příjezdu do Zadaru jsem se na tento spoj ptala i na informacích. Mohli jsme tedy v klidu vyrazit za krásami Zadaru. Jaké ale bylo překvapení, když jsme přišli po prohlídce na autobusové nádraží, kde jsem se šla zeptat, z kterého nástupiště autobus jede. Autobus dnes nepojede! Bylo to způsobeno nějakou nehodou. V tu chvíli se situace zdála býti bezvýchodná. Kdybych v této situaci byla sama, asi bych si poradila, ale pokud jde o lidi, vždy je to o to horší. Nezbývalo nám nic jiného, než zvolit dražší variantu dopravy, a to místním taxíkem. Jelikož ale místní taxikáři vycítili dobrý vývar, nasadili zpočátku takovou cenu, že se nám všem protočily panenky a nedali jsme se a šli si uraženě sednout, což zabralo, protože nám poté nabídli takovou cenu, za kterou jsme se už - konečně - chtěli dopravit zpět do Starigradu.
Proto, pokud budete v zahraničí, moc se na zdejší spoje nespoléhejte, pokud možno počítejte i s tím, že jsou většinou na znamení!
|
| ,,Při svých cestách jsem však poznala lidi, kteří mi mou práci ještě víc zpříjemnili." |
A to nejlepší nakonec!
Ve Starigradu mám na starosti i lidi z apartmánů, pro které vždy při příjezdu jezdí majitel těchto apartmánů. I tady se však vyskytla komplikace, a to hned při samotném příjezdu těchto klientů. Tento majitel si pro ně prostě nepřijel, takže klienti, kteří se už viděli u moře, museli čekat. Poté přijel tento majitel a řekl mi, že nemá žádnou rezervaci, klienty tedy nemůže ubytovat. Byla to spíše chyba komunikace cestovní kanceláře a tohoto majitele, ale na koho lidé nadávají nejdříve? Většinou na delegáta, protože ten je první po ruce. Nakonec se však situace vysvětlila a klienti byli ubytováni. Po týdnu pobytu je měl majitel přivézt opět zpět do campu, aby si mohli naložit věci. Apartmány totiž byly přes celé město a s několika kufry bylo obtížné se dostat až do našeho campu. Rozhořčení cestující mi však volali, že stojí před apartmánem a nikdo je prostě nebyl schopný odvézt. Jelikož bylo opravdu nemožné se s tolika zavazadly dostat přes celé město, ač bych ráda pomohla, musela jsem tuto situaci opět vyřešit. Majitel apartmánů se mi neozýval, neodpovídal, takže jsem zkoušela personál z místního hotelu Alan. Nakonec se našel dobrák, který mé klienty přivezl zpět do campu.
Na závěr bych řekla, že je dobré si opravdu o možnostech dané lokality zjistit co nejvíce. Mě mácestovní kancelář "hodila do vody" a musela jsem plavat sama. Ne že bych nedostala žádné informace, ale zkrátka jsem se musela spoléhat více méně sama na sebe.