Jaká je Itálie?
Ze všech evropských zemí je Itálie tou, již lze zřejmě nejobtížněji stručně charakterizovat.
Je to moderní, průmyslová země. Je zemí určující módní styly a její návrháři jsou světově uznávanými autory nejlepších módních kolekcí. Současně je však také do stejné míry středomořskou zemí, se vším, co k tomu patří. Velkou část její rozlohy zabírá zemědělská půda, která je zvláště na jihu stále vlastněna za téměř feudálních podmínek. Život ve městech a vesnicích po celé zemi se obvykle zastaví uprostřed dne kvůli siestě a je velmi silně orientován na rodinu a spjat s tradicemi a obřady katolické církve. Církev navzdory sílícímu skepticismu v řadách italské mládeže dosud dominuje životům obyvatel.
Její obyvatelé jsou nevyzpytatelní, málokdy lhostejní a v týž den se můžete jako turisté setkat s pohrdáním ostatním světem a o hodinu později zažít vřelou pohostinnost. Pokud bychom měli jmenovat jednu vlastnost společnou všem Italům, je to snaha žít naplno, která se projevuje ve stovkách místních slavností probíhajících po celé zemi, v důležitosti, kterou přikládají dobrému jídlu, v posedlosti vlastní vizáží a oblékáním a především v každodenním domácím rituálu večerní procházky neboli passeggiaty, která je pokládána za důležitou společenskou událost a které se účastní mladí i staří ve všech městech a vesnicích po celé zemi.
Itálie byla sjednocena až v roce 1861, a proto Italové často cítí větší sounáležitost se svou provincií než se zemí jako celkem. Rozdílnost se projevuje v odlišných dialektech, kuchyních a často i v životní úrovni. Je třeba se samozřejmě zmínit o nesmírně bohatém kulturním dědictví: samotné Toskánsko má více oceněných historických památek než jakákoli jiná země na světě. Po celé Itálii se zachoval velký počet pozůstatků z doby starověkého římského impéria, především v samotném Římě, a ve všech provinciích naleznete historické památky a umělecká díla, která se řadí k nevzácnějším na světě.
Není však nutné, abyste se v Itálii zabývali pouze uměním a architekturou. Pokud chcete ležet na pláži, najdete zde mnoho vhodných míst: rozvoj přímořské rekreace se relativně podařilo udržet pod kontrolou a některá letoviska jsou dosud zaměřena převážně na italské turisty a nejsou poznamenána mezinárodním turistickým ruchem. Zejména na jihu jsou oblasti na pobřeží, které jsou turistům dosud téměř neznámé. Pláže jsou převážně písčité a o čistotu vody je třeba se obávat pouze v severní části Jaderského pobřeží a na Ligurské riviéře.
Po celé délce země se táhnou pohoří, na severu Alpy a Dolomity a středem celého poloostrova Apeniny, která jsou pro většinu Italů oblíbenou rekreační oblastí. Na mnoha místech lze provozovat lyžování a další zimní sporty a v pěti národních parcích, v nichž je zakázán lov — oblíbený národní sport, můžete pozorovat divokou zvěř a ptáky.
Základní údaje
Itálie je poloostrovem ve tvaru jakési boty, který vybíhá do Středozemního moře. Jeho plocha činí 301 230 čtverečních kilometrů a zahrnuje i ostrovy Sardinie a Sicílie. Vzdálenost od horní hranice země k jižnímu okraji činí kolem 1380 km. Většina krajiny je hornatá a nejvyšší vrchol představuje Mont Blanc (4748 m. n. m.) na severu.
Italskou populaci tvoří 58 milionů lidí, z nichž bezmála 4 miliony žijí v metropoli Římě. Země je geograficky a administrativně rozdělena do patnácti regionů a pěti autonomních krajů. Dominantní etnickou skupinu tvoří Italové, menší zastoupení mají Němci, Francouzi a Slovinští Italové na severu, respektive Albánci a Řečtí Italové na jihu. Stále větší zastoupení zde také získává skupina muslimských přistěhovalců.
Itálie se v roce 1861, za vlády krále Viktora Emanuela II., stala národním státem. Demokratickou republikou je až od roku 1946, kdy lidové referendum monarchii zavrhlo. Parlament tvoří dvě komory, jmenovitě Senát (315 křesel) a poslanecká sněmovna (630 křesel); obě komory získávají mandát na pětileté období. Prezident se volí na sedmileté období vždy při společném zasedání parlamentu a regionálních zástupců. Skutečná moc však spočívá v rukou ministerského předsedy, jímž je zpravidla předseda strany s většinovým zastoupením v poslanecké sněmovně.