Jižní Indie

- Cestování autor: red

Přestože její hranice jsou nejisté, je jižní Indie, kuželovitá tropická polovina obrovského indického poloostrova, bezpochyby zcela odlišná od vnitrozemského severu.

Tři největší řeky jižní Indie — Gódavárí, Kršna a Kávérí — se spolu s četnými přítoky plazí směrem na východ úrodnou naplaveninovou pánví, kde žili lidé odpradávna stejně jako všude jinde v Indii. Protože je od raných prehistorických civilizací v údolí řeky Indu na severozápadě oddělovalo několik strmých pohoří, předpokládá se, že se první jihoindické společnosti vyvíjely nezávisle na svých severních příbuzných. Na tomto území, které se v několika nejstarších indických spisech nazývá Drávidadéš, „Země Drávidů“, zanechaly svoje stopy periodické invaze — od pustošivých muslimů, jejichž potomci později postaví Tádžmahal, až po pepřem posedlé Portugalce a nepříliš úspěšné Francouze. Nikomu, ani nemilosrdně výkonným Britům, se nikdy nepodařilo si jih zcela podrobit. Díky tomu přežily místní tradice, jazyky a životní styl déle než dva tisíce let. Cesta do země Drávidů je tak naprosto jedinečná. Houževnatost zvláštní drávidské kultury je také zčásti příčinou regionalizace, která stále více dominuje politickému a kulturnímu životu jihu už od dob získání nezávislosti v roce 1947. S výjimkou Góy, bývalé portugalské kolonie,a Andamánských a Nikóbarských ostrovů, byly hranice států — Karnátaky, Kéraly, Tamilnádu a Ándhrapradéše — vyznačeny podle jazykových oblastí. Každý stát se pyšní vlastní hudbou, tancem, architekturou a kuchyní, nemluvě o náboženských obřadech a oblékání. S velkým odporem se na jihu setkaly pokusy indické vlády v Dillí homogenizovat celou zemi zaváděním hindštiny, nejrozšířenějšího jazyka severní Indie, jako školního a úředního jazyka. Ze situace nejvíce vytěžily regionální politické strany, jejichž vůdci v nadživotní velikosti září z obřích plakátů v každém větším městě jižní Indie. Ještě větší moc než politici má však na jihu náboženství, které bez ohledu na striktně sekulární ústavu Indie stále zásadně ovlivňuje životy lidí. Ze čtyř hlavních náboženských proudů výrazně dominuje hinduismus — praktikuje ho zde přes osmdesát procent populace. Jestliže posvátné vrcholky Himálají představují hlavu hinduismu a Ganga jeho hlavní tepnu, potom chrámové komplexy jižní Indie představují jeho srdce a duši. Tyčí se vysoko nad výškovými budovami každého města, jejich kolosální věže zosobňují posvátnou hrůzu , se kterou jsou božstva uchovávána v jejich útrobách po celá staletí. Některé z nich, jako třeba mořskými vlnami omývaný chrám v Tiručenduru (Tiruchendur) blízko Ráméšvaramu ve státě Tamilnádu, jsou údajně staré jako lidská řeč. Jiné jsou mladší, jako třeba lesní svatyně Sabarimala v Kérale, ale přitahují větší davy poutníků než Mekka. Největším lákadlem pro zahraniční turisty jsou však kolosální čólské chrámy v Tamilnádu. Když se vmísíte do davu, který proudí chrámem Mínakší-Sundaréšvara v Madurai nebo Šrí Rámalingéšvara v Ráméšvaramu, dostanete se k samotným kořenům poslední dochované klasické kultury na světě. Jejich zpěvy, modlitby a obřady jsou totiž starší než egyptské pyramidy. Naproti tomu islám, druhé nejrozšířenější náboženství v jižní Indii, je relativní novinka, kterou sem poprvé přivezli arabští obchodníci po moři až ve 12. století. Později potomci muslimských dynastií, které vládly na severu, založili feudální království za řekou Gódavárí a vznikl tak pás islámské kultury napříč středem Dakšinské plošiny. Dalším prvkem v obrovském tavicím kotli jižní Indie je více než deset odnoží křesťanství, od prastaré syrské ortodoxní církve, kterou sem údajně přivezl apoštol Tomáš, až po římskokatolickou víru portugalských jezuitů v Góe. V jižní Indii najdete i posvátná místa džinistů, následovníků proroka Mahávíry, Buddhova současníka, a v kéralském městě Kóčínu žijí pro změnu zbytky židovské populace, která připomíná kdysi prosperující místní obchodní židovskou komunitu. Od získání nezávislosti žijí tyto odlišné skupiny vedle sebe víceméně poklidně a jen zřídka podléhají vlnám krveprolití, které se tak často přeženou městy na severu. V posledních pěti šesti letech, údajně jako reakce na vzestup hinduistických extremistických stran, začaly v okolí muslimských ghett v Bombaji a Kójamputtúru (Coimbatore, v západním Tamilnádu) vybuchovat bomby a propukat nepokoje, ale šlo jen o izolované excesy. V uplynulém desetiletí jsme však byli svědky dramatického nárůstu kastovního násilí. Prastará hierarchie, kterou zavedli Árjové před více než třemi tisíci lety, tvoří dodnes páteř jihoindické společnosti a spojuje vše, co náboženství a národnost rozdělují. Nedávné politické reformy však umožnily příslušníkům znevýhodněných menšin požadovat spravedlivější podíl ve státní správě, na univerzitách a při obsazování politických postů (současný indický prezident je příslušníkem nižší kasty a pochází z jihu Indie). Tento vývoj však vyvolal mohutný odpor, který posílil právě kastovní rozdíly, jež měla pozitivní diskriminace setřít.
Fakta o Indické republice • Indická republika, jejímž hlavním městem je Nové Dillí, hraničí na severu s Afghánistánem, Čínou, Nepálem a Bhútánem, s Bangladéšem a Myanmarem (dříve Barmou) na východě a s Pákistánem na západě. • Sedmý největší stát světa, který zaujímá přes 3 miliony čtverečních kilometrů, je po Číně druhým nejlidnatějším státem: žije zde více než miliarda lidí. 80 % obyvatelstva tvoří hinduisté, 13 % muslimové a dále zde žijí miliony křesťanů (asi 2 %), sikhů (2 %), buddhistů a džinistů. V Indii se mluví osmnácti oficiálními jazyky a více než 1000 dalšími jazyky a dialekty; 40 % obyvatelstva hovoří hindsky, v celé zemi je rozšířená angličtina. • V Indii dosud přetrvává systém kast, a ačkoliv je to v podstatě hinduistická záležitost, dotýká se všech složek obyvatelstva. Tento systém sociální hierarchie má pevné kořeny především na venkově a dosud diktuje lidem, kde mají žít a jaké mají vykonávat povolání . • Gramotnost dosahuje 73 % u mužů a 48 % u žen, v celé populaci je to celkem 61 %.
Jižní Indie však i přesto zůstává nadále jedním z nejpříjemnějších míst v celé Asii. Cestovat po jižní Indii je nejen příjemné, ale i pohodlné. S výjimkou nejodlehlejších částí je ubytování všude dost a i podle západních měřítek je čisté a laciné. Vždy je po ruce čerstvě uvařené a vydatné jídlo. Z místa na místo se dostanete velmi jednoduše, i když kvůli samotné velikosti a problematické geografii jižní Indie může cesta trvat dlouho. Místní rozsáhlá železniční síť je husarským kouskem lidské vynalézavosti, dnem i nocí přepravuje obrovské davy lidí, a pokud zrovna tam, kam míříte, žádný vlak nejede, pak autobus rozhodně ano. Díky angličtině je komunikace s domorodci relativně snadná. Indové na jihu jsou nejupovídanější a nejzvědavější cestující na světě a jízda vlakem se nikdy neobejde bez konverzace, která bez výjimky začíná refrénem „Coming from?“ nebo „Your native place?“. To, jak se vám cestování po jižní Indii bude zamlouvat, závisí spíše na tom, jak se vám bude líbit samotná země, a nikoli na kvalitě hotelů, restaurací a dopravy. Hodně lidí přijíždí v očekávání jakési exotické časové smyčky a pak se diví, že se ocitli uprostřed konzumní kultury, která je nestoudně materialistická stejně jako kdekoli jinde. Díky pověstné jihoindické schopnosti vstřebat a asimilovat nové myšlenky však moderní i tradiční žije bez problémů vedle sebe. Při procházce po centru Béngalúru v jednu chvíli minete softwarového programátora a po pár krocích asketu oděného do šafránového roucha. Kolem přitom projíždějí volské potahy a mezi japonskými auty se proplétají zatoulané krávy. Ani tady se samozřejmě nevyhnete klasickým obtížím cestovatelů: nekonečným frontám, přeplněným autobusům a neustálému narušování vašeho osobního prostoru. Kdykoli však bude mít vaše nervová soustava blízko k zhroucení, nabídne vám jižní Indie něco, co vám všechny stresy vynahradí: třeba když z okénka vlaku zahlédnete divokého slona, přinesou vám na banánovém listu skvěle naaranžovaný luxusní vegetariánský pokrm nebo když po celonočním představení Kathakáli ucítíte v šálku čaje jemnou vůni kardamomu.