V červenci a srpnu může být ve velkých městech dusné vedro a na pobřeží poměrně přeplněno. Jinak se nebudete muset obávat velkých davů návštěvníků. Veřejná doprava je velice snadno použitelná po celý rok, ale nejvyšší horské přechody budou v nejstudenějších měsících uzavřeny. Nejoblíbenější městskou atrakcí je Sofie. Je to běžné hlavní město, jehož centrum vybudovaly vládnoucí režimy jako projev politické síly. Dalším městem je Plovdiv, domovina pravděpodobně nejkrásnější sbírky architektury devatenáctého století na Balkáně. Obě města jsou stále více kosmopolitní a nabízejí v Bulharsku nejširší výběr kaváren, barů a klubů, představují důležitá kulturní centra s mnoha muzei a galeriemi a jsou výchozími body pro další cesty do vnitrozemí. Přesto skutečné cestovatelské perly najdete spíše na venkově. Narazíte na jednu z nejkrásnějších horských scenérií v Evropě, a to v pohořích Rila, Pirin, Balkan, Sredna gora a Rodopy, jejichž údolí jsou jako stvořená pro pastýřské vesnice, které v Evropě takřka vymizely. Než do některých dorazíte veřejnou dopravou, může to trvat věčnost, ale jestliže si potrpíte na tradiční architekturu, vydlážděné cesty a spousty koz, nebudete litovat. Největší vybavení pro turisty mají vesnice Bansko, Koprivštica — živoucí pomník dubnového povstání v roce 1876 — a Melnik, za návštěvu rozhodně stojí i zastrčené kouty jako Brašljan, Kovačevica a Žeravna. Navíc bulharské horské oblasti ukazují bohaté duchovní tradice v podobě klášterů: Bačkovo, Rilský, Rozhenský a Trojanský klášter jsou čtyři největší, ale i menší stavby rozhodně stojí za povšimnutí. Navíc hory nabízejí v zimních měsících lyžařské vyžití ve střediscích Bansko, Borovec a Pamporovo. Střediska Borovec a Pamporovo však byla vybudována pouze účelově a chybí jim kouzlo. Sněhová pokrývka je bohatá od konce listopadu až do poloviny března. V létě střediska zaplaví horolezci a pěší turisté. Většina turistů si to ovšem namíří přímo k Černému moři, bývalému vyhlášenému rekreačnímu středisku pro celý východní blok. Účelně vybudovaná střediska jako Slunečné pobřeží a Zlaté písky postrádají atmosféru a jsou poměrně izolovaná od okolí, ale cestovní kanceláře tato místa prezentují jako levný a snadný způsob dovolené u moře. Nejlepší je se těmto místům vyhýbat. Hlavní přímořské místo Varna je nejživější město na celém pobřeží. Malé poloostrovy jako Nesebăr a Sozopol jsou nejrušnější v srpnu a jsou to tradiční rybářské vesnice s charakteristickou architekturou, ale také s písčitými plážemi. Skutečně velice lákavé jsou pláže hlavně na jihu a soukromé podnikání zde kvete daleko víc než kdekoliv jinde. Nabízejí se vám spousty pokojů k pronájmu a restaurace s vynikajícími plody moře. Podnebí sice zůstává mírné po celý rok, ale celá oblast se vylidní po turistické sezóně (červen–září), kdy se početné turistické atrakce a hotely zavírají. I když některá místa se postupně maximálně přizpůsobují západnímu stylu a konzumnímu turismu, horské výšiny v centrální části země jsou nejlepšími místy k prozkoumání samotného srdce bulharské historie a kultury. V řemeslnických městech a klášterech středního Balkánského pohoří se bulharská kultura vzpamatovávala během národního obrození v devatenáctém století a tato místa jsou dostupná z impozantně situovaného opevněného města Veliko Tărnovo, středověkého hlavního města druhé bulharské říše. Šumen, hlavní město severozápadu, je o něco méně zajímavé, ale jsou odtud dostupné trosky prvních hlavních měst Pliska a Preslav. Mezi Balkánským pohořím a Srednou gorou, kde najdete početné stopy bitev s tureckými utiskovateli z devatenáctého století, se rozprostírá Růžové údolí, které je lemováno historickými trhovými městy a je proslulé díky žním růží na konci května. Po staletí turecké nadvlády se bulharské tradice udržovaly díky klášterům, které byly od středověku centrem učení bulharského jazyka. Často jsou uschovány v horských údolích jak z důvodů bezpečnostních, tak kvůli klidu pro poustevníky. Kláštery dále poskytovaly svým obyvatelům duchovní i politické vedení během devatenáctého století a náhlého vzestupu národního obrození. Dnešnímu návštěvníkovi kláštery nabízejí nejen jedinečnou atmosféru posvátnosti a klidu, ale také můžete nahlédnout do krásně vyzdobených kostelů. Rilský, Trojanský a Bačkovo jsou tři nejnavštěvovanější kláštery, které vítají proudy poutníků po celý rok a které přitahují davy oslavujících nejdůležitější dny svatých. Tradiční lidová hudba je v Bulharsku stále živá a je hlavně v letních měsících oslavována mnoha festivaly po celé zemi. Největší festivaly jsou v Koprivštici, kam přijedou soubory z celého Bulharska, a Zpívající Pirin (Pirin peje), který se soustředí na bohaté folklórní tradice jihovýchodu. Oba festivaly se vyznačují organizovaným programem na několika pódiích a hostováním neoficiálních účinkujících, kteří doplňují celý festival a mění ho spíš na středověký trh než v moderní kulturní akci. Tradičně se oba konají jednou za čtyři až pět let, ale jejich obliba a důležitost je tak veliká, že se každoročně pořádají menší verze. Navíc je zde celá škála místních festivalů ve vesnicích po celé zemi, jako např. Den sv. Ilji (Ilinden) nebo velký lidový svátek 15. srpna − Svátek Nanebevzetí Panny Marie (Goljama Bogorodica); a jsou vždy dobrou záminkou k tomu, aby si lidé den či dva užívali bujarého veselí, tance a alkoholu.Máte velkou šanci, že nějakou takovou událost zažijete, ať jste kdekoli a v kteroukoli dobu. Topografie bulharského vnitrozemí je tvořena několika nezkrotnými horskými pásmy, které nabízejí jednu z nejrozmanitějších turistických příležitostí v Evropě. Pohoří Pirin na jihozápadě je nejdivočejší a nejkrásnější pohoří v Bulharsku. Má pětačtyřicet vrcholů přesahujících 2 590 metrů, hluboká údolí, mohutné masivy a početná ledovcová jezera. Severně se rozprostírá pohoří Rila, pro něž jsou typické mohutné jehličnaté lesy a horské scenérie s rostlinami kvetoucími po celý rok. Hora Musala se tyčí do výšky 2 925 metrů a je nejvyšším vrcholem Balkánského poloostrova. Obě pohoří hraničí s Rodopy, pravděpodobně nejmalebnějším pohořím v Bulharsku. Rodopy jsou porostlé borovicemi, jsou tu skalní útesy, vysokohorské louky a vesnice s kamennými domy. Všechna tři pohoří jsou protkána křížem krážem dobře udržovanými a značenými cestami se sítí horských chat neboli hiži, které poskytují základní, ale útulný přístřešek.