Na Kubě se také nikdy přísně nerozlišovalo mezi tím, co jedí bohatí a co je na stole chudých. Když dnes mluvíme o kubánských jídlech, máme na mysli jídla typicky kubánská, nikoliv jídla, která je možné získat na Kubě dnes, v době vážných ekonomických potíží. Léta socialismu navíc požitek z jídla výrazně pozměnila v pouhou nutnost jíst. Kubánská jídla jsou jídla pro milovníky masa. Přednost se dává jídlům s vepřovým a hovězím masem, velmi často jsou na jídelníčku také kuřata. Zelenina je zastoupena především rajčaty, česnekem a paprikami, na rozdíl od ostatních karibských ostrovů však není používáno těch ohnivých a maximálně pálivých variant. Přílohu často tvoří divoké banány (nejčastěji smažené), yuca, boniatos (kubánské sladké brambory), fazole a rýže. Divoké banány a yuca jsou nejvíce užívané a najdeme je doslova všude, od předkrmů až po deserty. Do řady jídel se přidává cukr. Historicky je kubánská kuchyně směsí technik Indiánů Taino a kuchařského umění Portugalců a Španělů s jemným nádechem kuchyní afrických otroků a čínských dělníků. Indiáni přinesli kukuřici a kukuřičnou mouku a naučili Kubánce využívat yucu, boniato a papriky. Oblíbené byly i dary moře, připravované většinou na otevřeném ohni. Indiáni používali zelené klacky (barbacoa), na které položili ryby. Z tohoto názvu vznikl dnešní pojem barbecue. Španělé přivezli dobytek, prasata a kuřata, od Portugalců pochází láska k nasolené tresce a desert s podivným názvem Slanina z nebe.