Marrákeš, marocký ráj turistiky

- Cestování autor: red

Hvězdy evropského showbyznysu, politici, ale i důchodci - ti všichni jsou v posledních letech jako doma v marockém městě Marrákeš. Je zde modré nebe, slunce a palmy, moře ale město nemá. Vypadá to, že Marrákeš, přezdívaný "jižní perla" nebo "červené město", žije jen pro turisty.

Na marrákešském letišti Ménara je stále plno cestujících a letiště je velmi často ucpané. Proto bylo ve spěchu rozhodnuto o rozšíření o dva další terminály, které ale ještě nejsou v provozu. Příletovou dráhu křižují letadla charterových letů, která několikrát týdne spojují metropoli centrálního Maroka s Paříží, Bruselem či Madridem. Všechno začalo reportáží francouzské televizní stanice M6 v roce 1999. V ní se uvádělo, že za poměrně nízkou cenu si lze v Marrákeši pronajmout či koupit nádhernou vilu s bazénem. A vlna Francouzů se začala valit na město. Řada penzistů, ale i galeristů, architektů a dalších umělců si začala ve městě pronajímat či kupovat domy a hotýlky. Tito noví příchozí se ale také zasloužili o rehabilitaci historického města a pro samotné obyvatele asi dvoumilionového města začali objevovat krásu architektonického dědictví. Ve městě začaly také růst golfová hřiště, kasina či jezdecké dráhy, které ale nemají s bývalým královským městem nic společného. Po nocích tady v mnoha diskotékách zní dunivé techno, na které spolu během víkendů tančí jak marocká zlatá mládež, tak davy evropských turistů. Kráse města, které založili v roce 1062 berberští Almorávidé, podlehlo i mnoho známých tváří. Od francouzského ministra Jeana-Louise Borlooa přes zpěvačku Madonnu, exministra Dominique Strausse-Kahna až třeba k filozofu Bernardu-Henrimu Lévymu - celé zástupy politiků, šéfů podniků, intelektuálů či hvězd showbyznysu zde mají druhý domov. Časy, kdy bylo možno u silnic spatřit aleje palem, jsou ale už dávno pryč. Nyní jsou všechny ulice vyasfaltované, chodníky precizně vydlážděné a zcela bez stromů či květin. Kdysi město s nekonečnou řadou cyklistů připomínalo Amsterodam, nyní zde silnice brázdí výhradně automobily. Nové domy se zde staví takovým tempem, že vedle starého města již vyrůstá město nové. Ve městě a jejich trzích a obchodech je cizinců, klientů či obchodníků, již skoro stejně jako původních obyvatel. Taková malá Evropa. Na známém náměstí Džamaa al-Fna, někdejším "shromaždišti mrtvých", kde se dříve na dlouhých kopích vystavovaly hlavy popravených osob, se obchodníci s koberci a dalšími upomínkovými předměty předhánějí ve snaze oslovit zahraniční klientelu. Je to známá věc: cizinci kupují více než domorodci. Někteří obyvatelé města odsuzují tuto "novou formu kolonizace", jiní to ale vítají jako obohacení města. Jistěže soužití původních obyvatel a cizinců není bez mráčku. Marrákešanům zejména vadí překotný růst cen, spekulace s pozemky, nebývalý růst prostituce, sexuální turistiky či obchodu s drogami. Místní advokátka Nadja říká: "Jedné bývalé vězeňské čtvrti se už říká evropská. Žijí tam výhradně mafiáni původem ze starého kontinentu." A islamisté? Zdá se, že na rozdíl od ostatních měst království zde nejsou příliš vidět. Muže s plnovousem nebo ženu zahalenou do šátku lze v kosmopolitním davu zahlédnout jen zřídka. "Kdyby zde od islamistů nebezpečí hrozilo, jistě by sem nepřicházeli zahraniční investoři," říká ředitel jednoho velkého hotelu. Ruku v ruce cizinci i Maročané věří, že zahraniční investice vytvoří ve městě pracovní příležitosti a zvýší spotřebu. To je podle obyvatel kosmopolitního Marrákeše nejlepší obrana proti islamistickému nebezpečí.