Některé místní památky mají za sebou docela pohnutou minulost, například zámek. Vypálili ho husité, za Švédské okupace sužoval obyvatele hlad i mor, Napoleonovo vojsko (sám „Velký Bonaparte“ právě v jeho prostorách vyjednal podmínky míru po vyhrané bitvě) sem přivezlo „dárek“ - tyfus...

Kardinálský kloubouk

I přesto se z ran - budova i město - dokázaly vždy brzo vzpamatovat. Za nejvýznačnější zdejší osobnost je obecně považován František z Dietrichstejna, od r.1598 kardinál a olomoucký biskup, jenž přestavěl hrad na moderní rezidenci.

Na počátku sedmnáctého století pak přivedl do města kapucíny a po vzoru italského Loreta jim postavil chýši na sošku pany Marie, která se záhy stala cílem křesťanských poutníků celé Evropy.

Pozornost zaslouží i zdejší zahrada a nakonec vlastně celé centrum Mikulova - ne nadarmo bylo prohlášeno za městskou památkovou rezervaci (je tu 112 historických objektů!) - a nedaleký Svatý kopeček se zvonicí a kaplí Svatého Šebestiána.

Záhadná soška

Nedaleko je i rozlohou malá - ovšem významem obrovská - obec Dolní Věstonice, kde v roce 1925 objevil profesor Absolon světoznámou plastiku Věstonické Venuše, menší figurku z pálené hlíny.

Ta se stala naprostým unikátem, nejstarším svého druhu na světě, její nález navíc přepsal dějiny vědy, do té doby se totiž předpokládalo, že v paleolitu (20-30 000 let př. N.L.) keramika ještě neexistovala.

Dodnes se však přesně neví, z čeho byla vlastně vyrobena, poslední moderní průzkum za  pomoci počítačového tomografu pouze potvrdil přítomnost jemné hlíny smíchané s vodou.

Objevil i jeden pikantní detail - na hýždích je dochovaný otisk prstu přibližně desetiletého (zvědavého?) dítěte!

Tuto sošku sice - vzhledem k nevyčíslitelné historické hodnotě - obdivovat ve zdejším Archeologickém muzeu zrovna nelze (je v sejfu Moravského zemského muzea v Brně), předmětů hodných zájmu je v něm přesto dost.