Předchůdce tequily, nápoj zvaný pulque – jakýsi burčák z agáve, spojovali indiáni Olmekové s bohyní Mayáhuel, která měla čtyři sta prsů, aby uživila stovky svých dětí. Tento nápoj totiž pily těhotné ženy, nemocní a válečníci před zahájením bojů. Kdo tento rituál porušil, vystavoval se hrdelnímu trestu. Legenda říká, že tento nápoj vznikl náhodou – při jedné z četných bouřek rozetl blesk rostlinu agáve a z ní začala vytékat lahodná šťáva, místní ji ochutnali a ihned pocítili její magické účinky. Od Olmeků převzali tento nápoj Aztékové. Popíjeli jej při obřadech a obětních rituálech za dohledu boha alkoholického štěstí Tepoztekala. Aztécký vladař Montezuma jej dostal jako dar, po něm si jej oblíbila aztécká šlechta, kněží i válečníci. Dnešní podobu vtiskli tequile až španělští dobyvatelé. Znali tajemství destilace a začali proto tequilu přepalovat. Historii tequily v dnešním podání datujeme na počátek 17. století. Tequila je pro Mexičany totéž co šampaňské pro Francouze, whisky pro Skoty a pivo pro Čechy. Aby mohla nést své označení, musí být vyrobena v Mexiku, přesněji ve státě Jalisco nebo části států Nayarit, Tamaulipas, Michoacán a Guanajuato a obsahovat minimálně 51 % šťávy z Agave Tequilana Weber Azul (sukulent, který je v Mexiku označován také jako Blue Agave nebo Maguey). Tyto čtyři mexické oblasti zajišťují kompletní světovou produkci pravé tequily, která činí ročně cca 150 milionů litrů. Sukulent roste a zraje až 12 let, teprve poté je vhodný pro výrobu tequily, na jejíž produkci je potřeba asi 8 kg této rostliny. Jimador sklízí pouze zralé plody, z nichž oseká tuhé listy a obnaží srdce agáve, zvané piña, podobné velkému ananasu. To se rozčtvrtí, desítky hodin vaří a poté rozdrtí. Do směsi se přidají kvasinky, které přemění cukry na alkohol. Kvašení probíhá podle typu tequily 3 až 5 dní. Následuje dvojitá destilace, jejímž výsledkem je čerstvá tequila typu Blanco, pokud se jedná o typ vyžadující další zrání (Reposado, Añejo, Extra Añejo) ukládá se nápoj do dřevěných soudků. Postupem času zjistili Mexičané, že jejich ohnivý nápoj je výborným vývozním artiklem. Stále větší produkci ale utlumila v 80. letech minulého století „agáve krize“ způsobená přemnožením škůdců napadajících agáve a pravděpodobně také nadměrným vývozem. Modré agáve byl najednou nedostatek, který se projevil nejen několikanásobným zvýšením její ceny, ale také značnými legislativními omezeními pro výrobu tequily. Produkce tequily nejvyšší kvality, obsahující 100 % agáve, byla značně zredukována a na světlo světa se tak dostaly tequily „mixto“, tedy takové, které obsahují 51 % cukru z agáve a 49 % cukrů jiného původu, nejčastěji z cukrové třtiny. Na obalu těchto tequil najdete označení „Tequila“. „Agáve krize“ je již několik let zažehnána a výrobci se postupně vrací k výrobě tequil obsahující 100 % agáve. Tyto tequily mají na etiketě vedle označení „Tequila“ uvedeno „100 % de Agave. Podle nezávislých průzkumů je tequila obsahující 100 % agáve nejoblíbenější mezi lidmi ve skupině 25 – 45 let, mezi její skalní příznivce patří umělci, hudebníci… Naopak tequilu mixto preferují mladí lidé do 25 let. Tequila je prémiové pití, její obliba celosvětově stoupá (např. El Jimador je v Mexiku nejprodávanější tequilou, mezi všemi alkoholy drží třetí příčku). Jedná se o nápoj, který patří mezi ty silnější a opravdu záleží na tom, kolik a jak kvalitní tekutiny večer vypijete. Dobré jméno tequile rozhodně nedělají „alkoholoví turisté“, kteří jezdí do Mexika pouze kvůli tomuto moku a po večerních pitkách se diví, že se ráno setkávají s projevy kocoviny. Pokud si chcete tequilu vychutnat, ale netoužíte po nepříjemných ranních zážitcích, pijte s rozumem. V každém baru (včetně těch českých) chtějte po obsluze vědět, jakou tequilu vám nalijí (preferujte co nejkvalitnější – s obsahem 100 % agáve) a v průběhu večera drinky prokládejte ideálně vodou.