A to není řeč o hurikánu Katrina a následných ničivých vlnách tsunami, které zpustošily, co se dalo - na některých místech stoupla voda až o osm metrů!! Z tohoto z úderu se město vzpamatovává dodnes a zejména v chudých čtvrtích na okraji se žije velmi těžce...

Francouzi kontra Španělé

Jinak má svůj typický ráz, zcela odlišný od ostatních. Založili ho sice Francouzi v roce 1738 (název má po regentu Filipovi II. Orleánském) ale poté patřilo několik desetiletí Španělsku a právě v hispánském stylu byla postavena většina dnes - už historických - domů či staveb.

V roce 1801 bylo vráceno Francii, jen o dva roky poté Napoleon prodal nejen toto město, ale celý stát Lousiana rodícím se Spojeným státům.

Žijí zde potomci otroků, stejně jako bohatých majitelů plantáží, část populace tvoří i kreolové, jejichž původ je Španělský.

Tato zvláštní směsice ještě dotváří zvláštní atmosféru. Kromě hudby a střídání architektonických slohů  jsou pro New Orleans typické i tramvaje,  je tu i nejstarší nepřetržitě provozovaná tramvajová linka v celé Americe.

Krevety jen na r

A nelze zapomenout na množství typických restaurací. Ke vstupu do nich obvykle láká - kromě (většinou) černošského majitele či někoho z rodiny - dřevěná káď či menší nádoba plná ledu.

Z těch nepřehlédnutelně vykukují klepeta raků či krevet, které patří k typicky zdejším jídlům, ty občas doplňují ústřice.

Jejich sezóna právě teď vrcholí, protože mnoho místních se stále řídí gurmánskou zásadou, že správnou chuť mají jen v měsících, končících v latině na -r, což je leden, únor, září, říjen, listopad a prosinec.

Stejně tak pestrá jako skladba obyvatel je i místní gastronomie, i když její základ tvoří mořské či sladkovodní „potvory“, na v Americe nezbytné steaky tady lze také narazit.