V šachtě se železná ruda začala těžit už v roce 1861 - patřila k nejvýznamnějším v oblasti - a postupně se rozšiřovala, ve „finále“ měla osmdesát čtyři pater, sahajících až do hloubky 426 metrů (a sto dvacet pod hladinu moře).

Melodie podzemí

Když ji v roce 1965 po vydolování úctyhodných osmi milionů tun železné rudy těžaři opustili, začala chodby nemilosrdně zaplavovat podzemní voda a nebýt nadšenců, jimž se třicet let poté povedlo dostupnou část prostor obnovit, tak už dnes neexistovala.

Zvlášť proto, že je poněkud „zastrčená“, pokud by ji někdo chtěl hledat podle obvyklého vodítka v podobě široko daleko viditelné těžní věže, měl by smůlu, žádná totiž není.

Veškeré výrobní procesy, včetně dopravy materiálu probíhaly čistě v podzemí, a to díky unikátním strojovnám, jedna byla na osmačtyřicátém patře, druhá v osmém, kde začíná prohlídka.

V celém areálu jsou k vidění desítky různých přístrojů: důlní lampy, signalizační prostředky, vrtačky, sbíječky, ale i předměty z historie hornictví - například mlátek.

Jen pro odvážné

V chodbách pak návštěvníci míjí důlní lokomotivy, nakladače, vozíky a další mechanizační pomůcky. Zastaví se i v malé místnůstce která kdysi sloužila horníkům coby odpočívárna.

A také ve skladu střeliva, či konírně z dob, kdy se tato krásná zvířata používala jako tažná (měla smutný osud, kvůli nedostatku světla po čase oslepla a z dolu se už nikdy nedostala).

Odtud pak lze sestoupit o jedno patro níž. Při pohledu na uzounký, hodně strmý žebřík vedoucí do přibližně osmimetrové hloubky se dolů pravda mnoha lidem nechce.

Průvodce to dobře ví, takže upozorňuje, že kdo si netroufá, může to s ním obejít, je to sice delší, avšak pohodlnější.

zdroj: tisková zpráva

Jede vláček motoráček

V této hloubce prohlídka končí, níž už mají přístup jen profesionální potápěči z České speleologické společnosti, při cvičeních také záchranáři. Ovšem i pro ně je to riskantní, jeden už tam, bohužel, zůstal navždy.

Na závěr turisty čeká návštěva strojovny, kde je mineralogická sbírka, dobové fotografie či dokumenty a jako zlatý hřeb programu je důlní vláček vyveze na povrch.

Jízda nahoru víceméně potmě, z níž občas problesknou světla lamp, trvá sice jen pár minut, ale určitě je velkým zážitkem - zvlášť pro děti.

Šachta je otevřena o sobotách a nedělích (pravidelné vstupy jsou od v 10.00 do 15.00 v hodinových intervalech) či po předchozí telefonické objednávce, či při více než pěti návštěvnících.