Večer to žije

Naštěstí řádění živlů (i lidí) unikla strážní věž Torre De Belém, která už od roku 1521 chrání přístup od řeky Tejo, ústící poté přímo do Atlantského oceánu. Ten je sice vzdálený pár desítek kilometrů, ale stojí za to si k němu udělat zajížďku. Cestou si nelze nepovšimnout vysokých, příkrých útesů, které střídají pláže plné bělostného písku a průzračné laguny. Navíc, ještě o kousek dál, leží nejzápadnější bod Evropy, mys Cabo dá Roca.

Ještě na jednu tvář Lisabonu nesmíme zapomenout, na večerní a noční. Ulice, plné lidí (je jich víc než ve dne), ožívají svéráznými pokřiky prodavačů různých pochoutek, zejména pečených kaštanů. Místní se s turisty s oblibou dávají do řeči, přestože se většinou nedomluví jinak, než svoji mateřštinou. Jazykový handicap tak nahrazují výmluvnou mimikou, díky níž si  lze s nimi popovídat i beze slov, všude to „žije“ až do rána, je záhadou, kdy vlastně spí…

Starší generace bude při pohledu na starobylé tramvaje určitě nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy podobné jezdily u nás stále, a ne jen jako atrakce. Pokud se místní dozví, že jste Čech, téměř každý muž ihned zareaguje: „á, Poborsky, grandioso futbalista“. Náš internacionál, přestože už hodně dlouho neobléká dres nejslavnějšího místního klubu, Benficy, je stále populární. A i když jinak toho o naší zemi moc nevědí, my o Portugalsku víme možná ještě méně. To je důvod navíc, proč se tam zajet podívat - a třeba ne jen na víkend….

Jak se tam dostat:

Do Lisabonu létá z Prahy pravidelná linka, jiný způsob dopravy je vzhledem k velké vzdálenosti - 2 300 kilometrů - hodně komplikovaný.

Zajímavosti: Je zde největší oceanárium v Evropě, ve třiceti nádržích žije deset tisíc vodních živočichů. Expozice je rozdělena do dvou pater: zemského a podmořského. Největší centrální nádrž (průměr 35 m, hloubka 7 m) je viditelná v průběhu celé prohlídky.