"Zkusil jsem si třeba sjet potok Okrouhlík na Chrudimsku. Ten sice 20 let staré vodácké průvodce uvádějí v dodatcích, ale prakticky se jet nedá. Těch šest kilometrů jsem musel mockrát kvůli klackům vylézat a přenášet, takže mi to trvalo asi tři hodiny," vypráví vousatý vodák. Potok je při běžném stavu vody nanejvýš metr a půl široký a je v něm vody do půl lýtek. Proto musel čekat, až hladinu zvýší vydatné deště.

Na kontě má také zdolání Fryšávky nebo Bobrůvky na Žďársku. Říčky Krounka, Ležák a Žejbro na Chrudimsku si občas vyzkoušejí i jiní vodáci, na některých potocích je ale zřejmě prvním plavcem. "Třeba Debrný u Nasavrk, tam jsem zkoušel jen kousek, jinak je nesjízdný, takže pět kilometrů potřebných pro formální prvosjezd by to nedalo," říká Kašpar.

Začátky a improvizovaná plavidla

Ještě před listopadem 1989 se projel s kamarády na vodách delty Dunaje. "Gumový člun se dal sbalit a převézt vlakem a moc to nestálo," vzpomíná na své počátky. Po otevření hranic zamířil i dál.Na raftu, nafukovacím člunu nebo improvizovaném plavidle z gumových plováků a tyčí nalezených na místě se vypravil také na řeky v Norsku, marockém pohoří Atlas, v Turecku, Chorvatsku nebo pohoří Altaj. Nejvzdálenějším cílem byly řeky Teslin a Yukon na Aljašce. "Ve dvou jsme na gumáku ujeli za 19 dní kolem 800 kilometrů. Občas tam někdo na lodi jezdí, ale na takovém plavidle jsme byli asi první," uvedl Kašpar.

Loď a skládací pádlo s sebou vozí trvale v autě, ale cíleně prvosjezdy nevyhledává. "Jeden bych ale zkusil. V Čenkovicích, kam jezdíme na lyže, teče Čenkovička. To je výzva, místní prý ještě nezažili, že by ten potok někdo jel," usmívá se vodák.