Někteří přijeli lyžovat, jiní si doma nezapomněli své snowboardové vybavení, ale naše dvojčlenná výprava nazula pohorky a vydala se do terénu. Ano, je to tak, o víkendu jsme si vyrazili na pěší túru na Ještěd. Ranní vstávání není nejpříjemnější, ale jiná možnost nám nezbyla. V Hradci Králové jsme ještě rozespalí v 7:26 nasedli do vlaku a měli před sebou 140 km cesty, která končila v Liberci, 6. největším městě České republiky.

Nádherná zimní krajina.

Dostat se z libereckého nádraží do Horního Hanychova nám nečinilo žádné problémy, při cestě jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí jako například fakt, že Liberečáci nesnesou, když jejich tramvajím řeknete šalina. Kdybychom se chtěli na Ještěd dostat lanovkou, byla by naše cesta zcela bezproblémová. Jenže my, jako správní dobrodruzi, chtěli jít pěšky. Ale kudy?

Turistické stezky se v zimě opravdu neudržují a vyjít celou cestu po sjezdovce by bylo fádní a otravné pro okolní lyžaře a snowboarďáky. Zvolili jsme tedy neznámou cestu, která nás naštěstí dovedla do cíle, byť promočené a unavené. Všude kolem nás byly zasněžené stromy, které jen dodávali lesk zimní krajině.

Neprošlapaná cesta na nás čekala.

První část cesty jsme vzali po sjezdovce, druhá část lesem byla tedy o to zajímavější. Cesty prošlapané lesní zvěří se pod námi propadaly. Nejednou jsme v takto vzniklých dírách zůstali zaboření až po kolena. O to větší zábava to byla. Jestli v sobě máte aspoň část duše dobrodruha, lepší cestu na vrchol nenajdete! Pomalu jsme se výškově blížili Ještědu a přemítali, kudy dál. Sjezdovka se nám zdála celkem přístupná, ale po vystoupání asi 70 metrů jsme se během několika vteřin dostali zpátky dolů, přímo doprostřed cesty lyžařům. Naprosto chápu smích několika kolemprojíždějících, scéna to byla opravdu komická.

Pohled z lesa.

Nic jsme nechtěli vzdávat, ale rozhodli jsme se znova pro propadající se cestu lesem. Velmi rychle jsme se blížili a slunce už dosahovalo svého vrcholu. Přešli jsme parkoviště pod Ještědem a na dalším úseku naší cesty již potkávali spoustu turistů, kteří vyjeli lanovkou nebo se rozhodli pro jízdu autem.

Nebyli jsme jediní, co chtěli vyzkoušet zimní turistiku.

Naše skvělá nálada ještě vzrostla po výhledu do krajiny zalité sluncem a na nebe bez mráčků.Ještěd se svou nadmořskou výškou 1012 metrů je nejvyšším vrcholem Ještědsko-kozákovského hřbetu. Známý televizní vysílač zde můžete spatřit již od roku 1973. Stavba, která se objevuje i ve znaku města či místního sportovního klubu, je uvedena na Indikativním seznamu kulturních statků České republiky. Nahoře jsme si jako správní turisté koupili turistické vizitky, posvačili a už na nás jen čekala cesta zpět. Modrá turistická stezka, která nás cestou dolů vedla, byla méně zábavná, než padání do sněhu, byla ale bezpečná a cesta nám po ní utekla velmi rychle.

Stoupáme.

Každému bych takovýto výlet doporučila, i přesto, že jste jistě už Ještěd navštívili. Je to opravdu mnohem lepší než v létě. A při krásném počasí si nedovedu představit lepší strávení volné soboty.

Výhled z Ještědu, cíle naší dobrodružné výpravy.

AUTOR: Jana Zuzaňáková