Pestrobarevná Vysočina

- Cestování autor: red

Vysočina - malebná krajina lesnatých vrchů, romantických skal, či širokých údolí s množstvím říček a potoků odnepaměti přitahovala a dodnes přitahuje lidi svou drsnou krásou. Měla štěstí i v tom, že se k ní místní rodáci chovali s patřičnou úctou...

Nepřetvářeli její charakteristický ráz,  jak tomu bylo v mnoha jiných lokalitách, ani nekultivovali tam, kde si nejlépe pomohla příroda sama. Díky tomu, že nebyla v popředí zájmu unikla i masivnímu socialistickému budovatelskému šílenství.

Respekt ke krajině

Tvář kraje respektovali i proslulí architekti, před jejichž uměním dodnes stojí v úžasu davy zahraničních návštěvníků, ať už jde o unikátní město Telč se svým výstavným zámkem či kostel Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Oba jsou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V Jihlavě zase přitahuje pozornost návštěvníků i mystiků několikapatrový systém katakomb, v nichž se údajně dějí věci neobvyklé.

Vysočinu při svých toulkách pochopitelně nemohli minout malíři, někteří zde našli svůj ráj, třeba malá vesnička Kameničky u Hlinska se stala  druhým domovem pro Antonína Slavíčka a Chitussiho, kteří právě zde vytvořili svá vrcholná díla.

Všichni dobří rodáci

Přitahovala je jak krása, tak určitá pestrobarevnost, hlavně na jaře a na podzim vytváří kvetoucí (či naopak odkvétající) stromy, keře a rostliny úchvatné scenérie.

Ještě mnohem vřelejší vztah k Vysočině  pak měli pochopitelně ti, kteří se zde narodili, například sochaři Jan Štursa a Vincenc Makovský, spisovatel J.V. Pleva, básník Otokar Březina.

A také hudební skladatelé Gustav Mahler či Bohuslav Martinů, narozený přímo ve věži kostela v Poličce. Toto město se také může pochlubit perfektně zachovalými středověkými hradbami, které jako věnec obklopují historický střed.

V současnosti se zde výrazně prosazuje i nová generace tvůrců, například umělecký kovář Petr Cach.