Nejdůležitější je vědět, kdy nastává období dešťů čili monzunové období. Monzuny propukají hluboko na jihu na pobřeží Kéraly koncem května a pak postupují směrem na severovýchod, kam dorazí asi po půldruhém měsíci. V pravidelných průtržích, které občas vystřídá sluneční svit, vysoké teploty předcházející tomuto období přeci jen trochu poklesnou, ovšem všudypřítomná vlhkost v tomto období je velmi vysoká. Když monzuny vrcholí – zvláště  v pralesních oblastech na severozápadě nebo v deltě Bengálského zálivu – mohou záplavy vážně narušit komunikace a někdy mají katastrofální následky. Na úpatí Himálaje dochází často k sesuvům půdy a stává se, že údolí jsou na celé týdny odtržena od světa.

V září už monzuny na severu slábnou, ale trvá ještě pár měsíců, než se mraky úplně roztrhají i na jihu Indie. Na východním pobřeží Ándhrapradéše a Tamilnádu a na jihu Kéraly ještě nastává od počátku listopadu do ledna druhé období dešťů, kdy se z Bengálského zálivu přiženou „severozápadní“ či „ustupující“ monzuny. V prosinci se však už nad celou Indií klene čistá obloha a teploty jsou poměrně nízké.

Zimní počasí se na severu a jihu Indie výrazně liší. Zatímco například Dillí mohou sužovat studené větry vanoucí ze zasněženého Himálaje a dokonce se stává, že letiště kvůli mlze a námraze nepřijímá, tamilské pláně a pobřeží Kéraly ležící 1000 km jižněji jsou spalovány paprsky pomonzunového slunce.

Po zimě pozvolna přichází jaro a celý subkontinent se opět začíná ohřívat, koncem března ukazuje stupnice teploměru v údolí Gangy a na Dakšinské plošině až 33 o C. Teploty vrcholí v květnu a počátkem června, kdy každý, kdo může, prchá do hor. Nad rozpálenou masou subkontinentu se zvedá horký vzduch a postupně klesá, aby nasál vlhkost na jihozápadě, což má za následek další příchod monzunů koncem června, jehož deště přináší stovkám milionů vedrem zmořených Indů úlevu.