Nejtypičtější krajinou Kanady jsou Skalisté hory s početnými jezery a mohutnými, ostře řezanými štíty, nekonečné lesy a prérie proměněné na obří pšeničné lány, ale setkáte se tu také s místy, která rozhodně neodpovídají zažitým představám: v jihozápadní části země se můžete těšit na deštné lesy, v jejichž blízkosti leží suché pouště, na východě se po chvíli jízdy automobilem dostanete z fjordů do úrodné oblasti ovocných sadů. Nesmíme zapomenout zdůraznit, že podstatná část zdejší krajiny je zcela nezasažená civilizačními vlivy, což souvisí hlavně se strukturou osídlení: devadesát procent Kanaďanů žije do vzdálenosti sta šedesáti kilometrů od hranice se Spojenými státy. Podobně jako u jejího jižního souseda, i v Kanadě najdete mnoho různých kulturních vlivů, zdejší obyvatelstvo je směsicí nesourodých skupin imigrantů doslova z celého světa, kteří postupně nahradili kdysi početné domorodé indiánské a inuitské kmeny. Obě země se od sebe nicméně přes mnoho shodných rysů dosti výrazně liší. Zatímco občané Spojených států jsou vždy především Američany, mnozí Kanaďané se se svou zemí tak bezvýhradně neidentifikují, zdejší prostředí je výrazně multikulturní a etnicky pestré. Kromě britské a francouzské většiny se tu setkáte s mnoha komunitami, které dodnes velmi žárlivě střeží zvyky a tradice svých předků, ať už jde o Číňany, Ukrajince, Portugalce, Indy, Holanďany, Poláky, Řeky či Španěly, abychom vyjmenovali pouze ty nejpočetnější. Důsledkem takřka příkladné tolerance kanadské společnosti k menšinám je velmi příjemná mozaika zážitků, které čekají na zvídavého turistu, jenž se může těšit na tak rozdílná místa, jako jsou Čínské město ve Vancouveru a stroze asketické náboženské osady v Manitobě. Samotné Kanaďany ale často trápí problémy s jasnou identifikací, mnohdy mají sklon přemrštěně zdůrazňovat, v čem se liší od Američanů, ale nejsou schopni nabídnout popis své vlastní identity. Otázka „Co je Kanada?“ získala nový, silně výbušný náboj během debaty o Québecu, která se táhne již několik desetiletí, a její konec je stále v nedohlednu. Hodně Kanaďanů se v současné době shoduje, že zemi tak kulturně a etnicky rozrůzněnou, s tak velkým prostorem sevřeným dvěma světovými oceány, není možné postihnout jednotící definicí. Pierre Berton, jeden z nejlepších kanadských spisovatelů, se k celému problému postavil nesmírně elegantně: Kanaďané jsou pro něj „lidé, kteří se umí milovat v kánoi“. „Typický Kanaďan“ je tedy pravděpodobně pouze iluzivní koncept, ale to neznamená, že by země postrádala zvláštní atmosféru. Některá města mohou na první pohled připadat snad až příliš sešněrovaná pravidly, ale celkově je tu cítit hrdost na bohatou historii a především nádhernou krajinu. Kanaďané nedají dopustit na mnoho národních symbolů a dokáží je bránit se zarputilostí jinde nevídanou, a je vcelku jedno, zda jde o soutěž v rodeu, slavnost javorového sirupu nebo dřevorubecké klání. Přátelskou povahu Kanaďanů skvěle vystihl John Buchan, spisovatel a bývalý guvernér: „V Kanadě musíte znát člověka zatraceně dobře, abyste věděli, jaké má příjmení.“