Většina lidí přijíždějících do Vídně má o hlavním městě Rakouska poměrně jasnou představu: jsou to především velkolepé habsburské paláce, kočáry tažené spřeženími běloušů, elegantní dámy v kožešinách a hory krémových sladkostí. Naštěstí nebudou nijak obzvláště zklamáni, neboť Vídeň dodnes v mnoha ohledech žije nostalgickou vzpomínkou na doby největšího imperiálního lesku — v centrálně položeném vnitřním městě na zvědavé návštěvníky čeká množství krásných barokních kostelů a aristokratických paláců, okružní Ringstrasse je lemována honosnými stavbami z druhé poloviny devatenáctého století a takřka na každém kroku se setkáte s více i méně vkusnými suvenýry, mezi kterými nechybí ani neobyčejně oblíbený portrét císaře Františka Josefa a jeho půvabné ženy Alžběty.

Pokud si zrovna nepotrpíte na habsburskou okázalost, můžete se zaměřit na novější památky ve stylu známém jako jugendstil a další početné modernistické stavby, které ve městě na Dunaji vyrostly v době, kdy se ve zdejších kavárnách scházela intelektuální elita celé Evropy — Freud, Klimt, Schiele, Mahler, Schönberg a mnozí další. Léta před první světovou válkou byla bezpochyby obdobím největšího rozmachu a slávy, po rozpadu říše v roce 1918 se osud města vydal špatným směrem. Metropole čítající více než dva miliony obyvatel a vládnoucí velkému impériu s padesáti miliony poddaných se náhle zredukovala na město s milionem a půl obyvatel a centrum malého státu čítajícího sotva osm milionů lidí.

Když vezmeme v úvahu, jaké zvraty osudu zažili obyvatelé hlavního města v průběhu dvacátého století, není jistě nijak překvapivé, že se poměrně ochotně vrací ke vzpomínkám na „staré dobré časy“. Stopy skutečně rušných proměn nejsou naštěstí příliš patrné — dokonce i nechvalně známé Hitlerovy Flacktürme (protiletecké věže) najdete pouze na předměstích —, tedy s výjimkou destrukce kdysi neobyčejně početné židovské komunity, jejíž členové byli často významnými osobnostmi stojícími za prudkým kulturní rozmachem v době všeobecně známé jako fin de siècle. Vídeňané se již poměrně dlouho snaží setřást ze sebe vinu za zločiny spáchané na svých židovských spoluobčanech a jen pomalu se zbavují nepříjemných vzpomínek na své xenofobní předky.

Nehledě na všechny problémy, které sužují současné obyvatele města, rozhodně platí, že Vídeň je neobyčejně příjemné a inspirativní místo s množstvím uměleckých sbírek — jednu z vůbec největších na celém světě najdete v Kunsthistorisches Museum —, s prvotřídními hudebními tělesy a skvělými architektonickými památkami. Je to také výsostně kultivované město vynikající pořádkumilovností a čistotou, plné spořádaných obyvatel známých svou příjemnou povahou (Gemütlichkeit). Ačkoli samotní Rakušané si stále více stěžují na zvyšující se průměrný věk obyvatel hlavního města, rozhodně zde nebudete trpět nedostatkem příležitostí k noční zábavě. K dispozici je tu množství hudebních kaváren — Musikcafés — s dlouhou otevírací dobou a barů, kde můžete popíjet až do brzkých ranních hodin. Dokonce i vídeňské restaurace, které byly v minulosti známé spíše svou četností než kvalitou nabízeného jídla, se v poslední době přizpůsobují přáním zahraničních turistů a nabízejí nápaditější pokrmy. Nic se však nevyrovná klasickým kavárnám, zvaným Kaffeehäuser, které ještě dnes obestírá příjemná atmosféra konce devatenáctého století.

Pokud do města přijíždíte vůbec poprvé, pravděpodobně, stejně jako většina dalších turistů, strávíte většinu času v centrální části města známé jako vnitřní město ( Innere Stadt), kde se dodnes zachovala spletitá síť malebných uliček. Největší turistickou atrakcí je tu bezesporu chrám svatého Štěpána (Stephansdom), nejkrásnější vídeňská gotická církevní stavba nacházející se v samém srdci vnitřního města, do něhož se dostanete pouze pěšky. Na jihozápadním okraji vnitřního města na vás čeká Hofburg, bývalý vladařský palác, sídlo Habsburků — v současnosti se v něm nachází hned několik muzeí, z nichž jednoznačně nejzajímavější je Schatzkammer, klenotnice představující korunovační klenoty.

Staré městské hradby, které obepínaly vnitřní město, byly strženy v roce 1857 a během následujících tří desetiletí na jejich místě vznikla výstavní třída známá jako Ringstrasse. V současnosti je Ringstrasse rušný městský okruh takřka neustále zaplněný, nebo spíše přeplněný automobily a autobusy, což však nic nemění na tom, že se tu stále setkáte s řadou velkolepých budov z pozdně imperiálního období. V jedné z nich je umístěno moderní kulturní centrum města MuseumsQuartier a v dalším na vás čekají sbírky vyhlášeného Uměleckohistorického muzea ( Kunst historisches Museum).

Hned za Ringstrasse začínají tak zvaná vnitřní vídeňská předměstí — celkem napočítáte sedm Vorstädte, jejichž vnějším okrajem je hustou dopravou zahlcená okružní třída Gürtel (doslova „pás“). Zdejší nejvýraznější turistickou atrakcí je pravděpodobně Belvedere (Belvedér), kde si můžete prohlédnout množství obrazů tří nejvýznamnějších rakouských modernistických malířů — Egona Schieleho, Gustava Klimta a Oskara Kokoschky.

Východně od Dunajského kanálu se rozkládá Prater (Prátr), zábavní park s vyhlášeným ruským kolem a množstvím dalších atrakcí. Vcelku lze říci, že k výpravám za hranici tvořenou Gürtelem, tedy do vnějších předměstí, (Vororte) není mnoho důvodů. Jedinou — nutno říci, že velmi čestnou výjimkou — je Schönbrunn, bývalá letní rezidence Habsburků, skvostná architektonická památka dokládající, jak velkolepě dokázali stavět barokní mistři. Je to jeden z nepominutelných cílů při návštěvě Vídně, byť třeba jen pro své skutečně skvostné zahrady. Zalesněné pěšiny v oblasti zvané Wienerwald na severozápadním okraji města slouží Vídeňanům jako oáza klidu. Velké oblibě se přitom těší již od dob Beethovena a Schuberta, kteří na zdejších svazích nacházeli inspiraci pro svá díla. Oba skladatelé dnes odpočívají — společně s tisíci dalších obyvatel města — na opačném konci Vídně, kde se rozkládá fascinující Zentralfriedhof (ústřední hřbitov).

Pokud jde o jednodenní výlety, nabízí se celá řada možností, včetně cest do Wienerwaldu, do císařského lázeňského města Baden, popřípadě na esterházyovský dvůr v Eisenstadtu; kdo se vydá proti proudu Dunaje, jistě si nenechá ujít malebné kláštery v Klosterneuburgu či Melku a určitě navštíví i Tulln, rodiště Egona Schieleho; milovníkům vína by pak nemělo uniknout město Krems. Všechna uvedená místa mají jedno společné: leží ve vzdálenosti do jedné hodiny cesty od Vídně a lze je snadno navštívit veřejnou dopravou.