Pouhých třicet let po hrůzné válce se Spojenými státy plné neuvěřitelného násilí a pustošení krajiny je Vietnam opět rychle se rozvíjející zemí a zdejší lidé plni optimismu hledí do budoucna, aniž by se nechali nadměrně týrat vzpomínkami na krvavou lázeň, která poznamenala osudy všech zdejších rodin. Vietnam je zemí v pohybu: velmi rychle se otvírá cizím vlivům a zahraničním turistům, kteří využívají mizících byrokratických překážek, staví se nové silnice a opravují staré, jako houby po dešti tu rostou nejen nové turistické hotely, ale především se oživují vzpomínky na typicky asijskou podnikavou a činorodou kulturu; starý komunistický systém ustupuje v mnoha aspektech tržnímu hospodářství, které samozřejmě mění donedávna silně strnulou společnost. S narůstajícím počtem zahraničních návštěvníků si svět postupně uvědomuje, že Vietnam není zemí rozrytou tisíci bomb a spálenou napalmem, zemí pevně svázanou vojenskou disciplínou a kontrolovanou všemocnou policií. Nachází zde malebnou krajinu posetou rýžovými políčky, dlouhé úseky skvostných pláží pokrytých tím nejjemnějším, mnohdy dokonale bílým pískem, rušná, často až hektická, ale nikdy nudná města a starobylé pagody, které uchvátí svou důstojností i krásou.

Hodně turistů, kteří očekávali chladné přijetí a možná i nepřátelství vůči Spojeným státům a Evropě, je překvapeno, jak rychle se Vietnamci dokázali zbavit hořké zkušenosti s dlouhou válkou. Jen málokdo chápe, kde berou svůj nezlomný optimismus a víru v lepší budoucnost. Nebylo to tak ale vždy. Po spojení Severu a Jihu v roce 1975, které bylo důsledkem hrozivé, dvacet let trvající občanské války, následovalo desetiletí nesmírně tvrdých represí, kdy bylo hospodářství země řízenou pevnou rukou centra, zcela v duchu stalinských, v té době už dávno přežitých představ. Země se z dlouhého těžkého snu probudila až po začátku doi moi, vietnamské verze perestrojky, která zde začala v roce 1986. Pro celou zemi to byl bod zlomu, chvíle obnovené naděje a začátek obrody celé společnosti; dnes se můžete s jejími výsledky seznámit prakticky na každém kroku − celý Vietnam žije horečnatým tempem a stává se dalším asijským tygrem. Všemu zde vládne obchod, ať už jde o nová nákupní centra s elegantními butiky nabízejícími zahraniční zboží nebo obří mraveniště pouličních tržišť či prudce se rozvíjející styky se sousední Čínou. Pro zvídavé turisty je současná doba tím nejvhodnějším okamžikem k návštěvě země. Nejen že zde najdou naprosto nakažlivou atmosféru vitality a bezuzdného optimismu, ale také mnoho hmatatelných důkazů probíhajících změn. Není však ale třeba zastírat, že doposud vykreslený portrét Vietnamu není úplný. Doi moi je jen ekonomická doktrína, nikoli kouzelné zaklínadlo; život mnoha obyvatel je stále velmi tvrdý. Asi jen málokoho překvapí, že přechod ke kapitalismu vietnamskou společnost velmi výrazně polarizoval a zvýraznil rozdíly mezi bohatými a chudými. Obyvatelé větších měst žijí z průměrného měsíčního příjmu kolem 50 USD, ale jejich krajané z venkovských oblastí se musí v mnoha případech spokojit s pouhými 15 USD za měsíc, ale to je jen jeden z aspektů, který dokládá zvětšující se rozdíly mezi městem a venkovem.

Podobně výrazný rozdíl byste našli také mezi severem a jihem Vietnamu, který ještě zesiluje dlouhodobý psychologický předěl, jenž zemi rozděloval dlouho před začátkem vietnamsko-amerického konfliktu − jeho původ tkví ve vietnamské kultuře. Seveřané jsou obecně považováni za lidi zdrženlivé, velmi spořivé, poslušné a dbalé zákonů, ale zároveň pohodlné a bez patřičných pro Asii tak typických obchodních schopností a podnikavosti vůbec, čímž se výrazně liší od svých nepoměrně aktivnějších, svobodomyslnějších a nezávislejších jižních krajanů. Není divu, že zřetelné rozdíly se projevují také v hospodářství a následně v blahobytu jednotlivých oblastí: Jih je jednoznačně hnacím motorem změn, v současné době se může pochlubit relativně nízkou nezaměstnaností a podstatně vyšší průměrnou mzdou; stále nablýskanější Ho Či Minovo město začíná pomalu připomínat Bangkok a Singapur, Hanoji se vzdaluje doslova mílovými kroky.

Zdroj informací: ROUGH GUIDE, Nakladatelství JOTA