Pravá Itálie /II. díl cestopisu/
8. 10. 2010 – 6:50 | Cestování | red |Diskuze:
Penzion Albafiorita poblíž města Latisana, kde nás velmi dobrou angličtinou přivítal syn majitelky Laury, Dino vypadá, že ještě „páchne novotou“.
Rodinná pouta
„Pracujeme tu všichni, celá rodina a nejen v penzionu, k našemu pozemku patří také sady a vinice, takže se v období sklizně a vinobraní musíme pěkně otáčet. Na druhou stranu tím ušetříme, co jen můžeme, vypěstujeme a zpracujeme, kupovaný džem na snídani fakt nedostanete.
Vycházíme z toho, že hosté si nás vybrali kvůli tomu, aby měli soukromí, takže se je snažíme službami „obtěžovat“ co možná nejméně, i když pochopitelně splníme jejich veškerá přání.
Pronajímáme devět pokojů zařízených nábytkem ve starém venkovském stylu, místy původním, včetně dubových postelí. Chceme, aby si tady připadali opravdu jako na statku a ne někde v hotelu, jen toalety a sprcha jsou moderní. Kromě cizinců k nám často jezdí i Italové, především z velkých měst na severu, Milána, Turína.
Vinice a její dary lákají turisty
Jediné, co trochu kazí dokonalou iluzi venkova, je okresní silnice, rýsující se ale až za rozlehlou vinicí. Většina hroznů z ní se přemění do tekutého stavu a vzniklý mok pak stačí uspokojit celoroční poptávku hostů.
Nicméně velká společenská místnost večer zeje prázdnotou, občas se někdo nakrátko objeví u počítače s připojením na síť. Je vidět, že si sem lidé jezdí hlavně odpočinout - a to třeba i od davů na plážích.