Za časů Františka Josefa

Přibližně čtvrthodiny cesty, u hranic se Slovinskem, leží náš poslední cíl, Horse farm. Asi není nutné zdůrazňovat, co nabízí. Rozloha dvacet pět hektarů k vyjížďkám bohatě postačí, navíc má stále platnost známé rčení, že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu.

Zdejší krajina je zase úplně jiná, dominují menší kopce, zalesněná údolí, malé říčky či potůčky. V samotné budově je pět dvojlůžkových a dva třílůžkové pokoje a zájem o ubytování je velký - v zimě, v létě, a to i díky netradiční službě, o které nám řekl více recepční Luigi:

"Za hosty máme hlavně rodiny z měst. Kromě odpočinku se mohou zúčastnit i našeho speciálního programu, kdy se podílí na denním provozu péčí o malá zvířata - kachny, kuřata, králíky, krocany, i větší - kozy, jehňata, ovce. Nezabere jim to příliš času, tak hodinu denně.

Hlavně děti jsou nadšené, některé vidí tyto tvory poprvé jinak než v televizi, mohou všude, jen do stáje ke koňům je nepouštíme. Naučí se však jezdit volně na poníku - bez toho, že bychom ho vedli jako osla za uzdu, to se jim také hodně líbí. Jinak denní činnost přizpůsobujeme přáním hostů, oni sami si rozhodnou, co zrovna chtějí…"

Tři usedlosti, každá jiná. Našli by se i další, s odlišným „repertoárem“. Jednu věc mají společnou - nemají nouzi o klientelu, protože tento způsob turistiky je na vzestupu. Tak mi napadá kolik je asi tak u nás opuštěných stavení….