Sazená patřila před válkou do linie, které se říkalo Pražská čára. Opevnění vedlo od Mělníka přes Sazenou, Kladno, Beroun až na Slapy. "Ta linie stála za okupace bohužel na území protektorátu, takže bylo rozhodnuto o jejím zničení a do dneška se z 833 původních objektů dochovalo pouze 37," připomíná Crha, který se k zálibě o historii dostal přes svou manželku. "Má žena pochází ze Zadní Třebáně, kterou jedno opevnění prochází. Tam jsem poprvé viděl, jak vypadají bunkry, a pak už to vzalo rychlý spád a začal jsem se o to zajímat," vzpomíná.

Nejdříve provozoval pět let pevnostní muzeum v Karlštejně, ale po neshodách s majitelem pozemku odtud odešel a hledal jiné místo, kde by mohl ve svém koníčku pokračovat. "Zjistil jsem, že v Sazené je zabetonovaný řopík, který je v celém systému československého opevnění naprostým unikátem. Tak jsem došel na obecní úřad s myšlenkou rekonstrukce a provozování muzea a dohodli jsme se na nájemní smlouvě. A potom už se začalo rekonstruovat," dodává.

Budování trvalo rok a čtvrt a nejvíce se Crha zapotil při obnově vnitřních prostor. "Bylo nutné vyrubat zabetonování interiérů, což představovalo nějakých 32 tun betonu a suti," vypočítává muž, který je v civilním životě specialistou pohledávek a většinu prostředků na obnovu pevnosti zaplatil z vlastní kapsy. "Taková je prostě realita, do opevnění se moc sponzorů nehrne," konstatuje. Nakonec se ale vše podařilo a před dvěma lety mohl být zrekonstruovaný řopík slavnostně představen veřejnosti.

V Sazené vznikly dva pevnostní objekty, které měly pokrývat silnici vedoucí od Ledčic do Nové Vsi. První byl zabudován do prvního patra barokního mlýna. Měl celkem dva vchody a jeho stabilitu zajišťoval pětimetrový železobetonový pilot ukotvený do základů stavby. Šlo o jednostřílnovou pevnůstku, na kterou armáda uzavřela nájemní smlouvu s majitelem mlýna na dobu 30 let.

Druhá atypická pevnůstka, v níž v současnosti sídlí Crhovo muzeum, vznikla uprostřed návsi. Pro lepší splynutí s okolím bylo rozhodnuto, že bude postavena ve stejném stylu jako přiléhající budova obecní váhy. Šlo o nenápadný přízemní domek s červenou střechou, jen okna se záclonami nahradily dvě ocelolitinové střílny.

V řopíku najdou návštěvníci výstroj a výzbroj mužstva střežícího linii, ale i muzejní suvenýry, které si mohou odnést domů, například pohlednice nebo turistickou známku.
Pevnostních muzeí je v republice řada, ale podle Crhy je všechny nelze házet do jednoho pytle. Kvalitních je údajně jen asi 40. Nejznámější jsou muzea v pohraničí, která vznikla v dělostřeleckých tvrzích a velkých pěchotních srubech.

Jejich provozovatelé se podle Crhy pravidelně v minulosti scházeli a vyměňovali si zkušenosti, nyní se už ale dva roky žádné setkání neuskutečnilo. "Zajištění takové akce ale není jednoduché. Loni a letos jsme nepořádali nic, protože nikdo nemá prostředky a odvahu na to, aby se každý rok scházelo 150 až 200 lidí. Takže uvidíme do příštích let," dodává.