Severní Indie

- Cestování autor: red

„Jednota v rozmanitosti“, tak zněl slogan doprovázející oslavy padesátiletého výročí nezávislosti Indie v roce 1997, slova vyjadřující optimismus a hrdost.

Severní Indie sahající od mrazivých stěn Himálaje až po zelené tropy Kéraly, od posvátné řeky Gangy až k pískům pouště Thár nemá srovnání. Vkročíte-li do ulic kteréhokoliv indického města, potkáte na každém kroku vyznavače snad všech světových náboženství, příslušníky nepopsatelně složitého systému kast a podkast, světlé Paňdžábe v turbanech i Tamily temné pleti. Budete náhodnými svědky chrámových obřadů, tak jak se odehrávají už od dob, kdy v Egyptě vládli faraoni, uvidíte mešity s báněmi a kupolemi, které tu stály celá staletí před Tádžmahalem, a zároveň se doslova na každém kroku budete setkávat s připomínkou britské koloniální vlády.

A při tom všem, co se zachovalo z minulých dnů, člověk musí žasnout nad rychlostí pokroku od chvíle, kdy Indie v roce 1947 získala nezávislost. Ekonomická revoluce z počátku 90. let 20. století, o niž se zasloužil především Rádžív Gándhí (indický premiér od roku 1984, zemřel při atentátu v roce 1991), vedla díky reformám pro zavedení volného trhu k transformaci celé země a přílivu nového konzumního zboží, technologií a vůbec novému způsobu života. Země, v níž žil a kde kázal své učení Buddha a jejíž náboženské svátky jsou staré jako řeky, je dnes druhým největším producentem počítačového softwaru na světě a má vlastní satelity a nukleární zbraně.

Vzdor přítomnosti internetových kaváren a nejnovějších japonských automobilů však nezmizely palčivé problémy, které sužovaly tento subkontinent už dlouho předtím, než se stal největší sekulární demokracií světa. Nevymýtitelná bída, jejíž kořeny nacházíme v kastovním systému, zůstává bolestnou životní realitou pro skoro čtyřicet procent obyvatel Indie. Žádný jiný národ na Zemi nemá chudinské kolonie takových rozměrů, jaké jsou v Dillí, Bombaji a Kalkatě, nikde jinde nenajdete tolik podvyživených dětí, pologramotných žen a příbytků bez přístupu k čisté vodě a kanalizace.

Při první návštěvě se člověk těžko dokáže s těmito do očí bijícími rozdíly vyrovnat. Někteří sem přicházejí s očekáváním, že uvidí zázračnou říši asketů, a pak jsou překvapeni, když se setkají s nejmaterialističtější společností na planetě. Tímto zdánlivě nepochopitelným a matoucím světem je skoro každý zaskočen. Ale i přes všechny paradoxy, rozumu odporující jevy a pocity marnosti Indie zůstává naprosto jedinečným cílem pro každého cestovatele. Nesmírně složitý a vyčerpávající život, jedinečná atmosféra – nekonečné proudy lidí na bazarech, všudypřítomná filmi hudba, čpavý kouř z cigaret bídí a vůně koření, prach a kravská lejna – to vše vytváří jedinečný dojem, na který nezapomenete od chvíle, kdy vystoupíte z letadla. Ať už se vám bude líbit, nebo ne – a většina cestovatelů se těžko dokáže rozhodnout – Indie v člověku změní způsob nazírání světa.

Nejlepší období k návštěvě této země je  chladné a suché období mezi listopadem a březnem. V této době je ideální navštívit Dillí, Ágru, Váránasí a severní státy včetně Rádžasthánu a Madhjapradéše. Od ledna do března jsou také přístupnější Himálaje; tady vrcholí trekkingová sezona v srpnu a září, kdy se zbytek kontinentu utápí v monzunových deštích.

Tagy: Indie