V březnu 1974 objevila skupina rolníků vrtajících studnu podzemní komoru, která, jak později zjistili archeologové, obsahovala armádu více než šesti tisíc terakotových vojáků v životní velikosti (sestavených ze samostatně vypálených dílů, ale s individualizovanými, detailně propracovanými obličeji) a koní spolu s bohatě zdobenými dvoukolými vozy ze dřeva (dnes rozebranými) a bronzu; železné zemědělské nástroje; bronzové a kožené uzdy; předměty z hedvábí, plátna, jadeitu a kostí; a zbraně jako šípy, kopí a meče, ulité z neobvyklé slitiny třinácti kovů, které jsou ještě i dnes stále zářivé a ostré. Hliněné postavy, kdysi zářivě pomalované minerálními barvami, byly seskupeny do konkrétních vojenských formací – předvoje lučištníků a střelců z kuší, vnějších jednotek lukostřelců, skupin pěšáků a vozatajů i zadního voje bojovníků v těžké zbroji – které vycházely z vojenských předpisů té doby. V sedmdesátých letech byly také objeveny tři komory poblíž – jedna s více než tisíc čtyři sta keramickými figurami reprezentujícími menší, doplňkové jednotky pěšáků, vozatajstva a jezdectva, jedna s šedesáti osmi příslušníky pravděpodobně elitní velitelské jednotky a jedna prázdná. Pohřbená armáda, připravená k boji, stála obrácená k východu asi 1200 metrů od vnější zdi samotné hrobky, kterou střežila před bývalými Š’-chuang-tiho hlavními protivníky, kteří přicházeli z tohoto směru. V nedalekých jámách poblíž byly nalezeny pozůstatky sedmi lidí (možná císařových dětí), podzemní stáje plné koňských koster, sbírka bronzových vozů v poloviční velikosti, sedmdesát samostatných hrobů, zoo pro exotická zvířata a další artefakty. Hrobka samotná, která byla možná krátce po svém dokončení vyloupena, zůstala neodhalená. Nachází se za vnitřní zdí a pod mohylou ve tvaru čtyřboké pyramidy, která byla původně vytvarována tak, aby vypadala jako nízký zalesněný kopec. Uvnitř se údajně nachází rozlehlý podzemní palác, jehož dokončení zabralo asi sedmi stům tisícům násilně odvedených dělníků třicet šest let. Historik S’-ma Čchien (kolem 145 – kolem 85 př. n. l.) napsal: „Dělníci prokopali tři podzemní štoly, které zapečetili bronzem, aby vybudovali pohřební komoru. Vybudovali modely paláců, pavilonů i kanceláří a naplnili hrobku krásnými nádobami, vzácnými drahokamy a kuriozitami. Umělci dostali příkaz nainstalovat mechanicky odpalované kuše, které by zasáhly každého vetřelce. Ze rtuti byly vytvořeny různé vodní toky říše, Jang-c’-ťiang a Chuang-che (Žlutá řeka), a dokonce sám velký oceán, a byly mechanicky přinuceny téci a cirkulovat. Z lesklých perel byla nahoře zobrazena nebeská souhvězdí a země byla vyložena postavami ptáků ze zlata a stříbra a borovic vyřezaných z jadeitu. Lampy byly napájeny velrybím tukem, aby mohly hořet co nejdéle.“ Komplex byl roku 1987 vyhlášen světovým dědictvím UNESCO. I po více než dvou desetiletích práce na tomto nalezišti archeologové v devadesátých letech očekávali, že jim zabere ještě spoustu let, možná i několik generací, než odkryjí ze země zbytek pohřebního komplexu. V letech po svém objevení se stala hrobka s terakotovými bojovníky jednou z nejvýznamnějších čínských turistických atrakcí, přitahuje do Si-anu každého roku tisíce návštěvníků. Náš tip Výstava mistrovské napodobeniny armády v Praze, Lucerna - Velký sál