Nezaškodí se zastavit u té, co byla zapsána na seznam jako zatím poslední,  židovské čtvrti s bazilikou svatého Prokopa v Třebíči.  Nadšení členů mezinárodního Výboru pro světové dědictví nad tím, co viděli na Českomoravské vrchovině bylo prý obrovské.

Místo památky (málem) paneláky

„Jde o mimořádně zachované ghetto, jehož součástí jsou dvě synagogy a hřbitov s jedenácti tisíci hroby a třemi tisíci náhrobky. Srovnatelná lokalita je v Evropě snad jenom v Benátkách“ zdůvodnili svoji volbu tito experti.

Architekt a duchovní otec obnovy této pamětihodnosti Lubor Herzán myslel při té radostné zprávě na dětství, na dobu, kdy si zde se svými židovskými kamarády hrál.

"Jako kluci jsme ji celou prolezli. Byla to naše Stínadla, žili jsme foglarovkami, měli svá tajuplná zákoutí. Život Semitů i celková atmosféra této čtvrti mě vzaly už tenkrát za srdíčko," řekl.

Při vzpomínkách nezapomněl ani na rok 1975, kdy se tehdejší komunistické úřady rozhodly pro razantní zásah - srovnat vše se zemí a postavit zde paneláky. Tento nešťastný plán naštěstí později "usnul" a po roce 1989 skončil definitivně v koši.

Jen jedno schází...

V době, kdy působil na radnici jako architekt začal Herzán společně s tehdejším starostou Pavlem Heřmanem usilovat o navrácení slávy starému městu a hledali způsoby, jak tak velkolepý projekt záchrany financovat.

Nakonec se podařilo získat půjčku od americké vlády, která byla využita hlavně na vybudováni infrastruktury, povedlo se například propojit čtvrť s centrem města lávkami přes řeku Jihlavu.

Město začalo majitelům přispívat i na fasády domků, které se zakrátko proměnily v nepoznání. Návštěvníci v nich teď najdou množství drobných provozoven, např. cestovní kancelář, kavárnu či třeba stomatologickou ordinaci.

Jen jedna věc tady schází, a bohužel navždy scházet bude. V dobách největšího rozkvětu žilo v ghettu až 1600 židovských obyvatel, z koncentračních táborů se jich vrátilo deset. Dnes tam nežije ani jeden….