Slepice se staly novými domácími miláčky obyvatel amerických měst. Chce je mít každý, kdo má aspoň nějaký pozemek, a všichni jsou ochotni dodržovat stanovená pravidla. V Baltimoru například v hejnu nesmí být žádný kohout, aby nerušil sousedy kokrháním, kurník musí být aspoň osm metrů od sousedova domu a za povolení k chovu je třeba jednorázově zaplatit 60 dolarů (1200 korun), napsal list The Washington Post. Dave Belanger začal před třemi lety vydávat časopis Drůbež dvorků a počítal tak s 15.000 až 20.000 odběrateli. Teď tento čtrnáctideník odebírá 100.000 čtenářů. Slepice jsou in. Nejen proto, že jsou zdrojem vajec, ale taky proto, že konzumují kuchyňské zbytky a produkují vítané obohacení kompostu. Belangerův časopis vychází ve Wisconsinu, kde se před pěti lety milovníkům slepic z Madisonu podařilo přimět městskou radu zrušit zákaz chovu. Po Madisonu následovala další města a každé stanovilo vlastní podmínky. Kdyby se k chovatelům ale chtěli přidat Obamovi, neměli by to snadné, protože Washington zatím nic podobného nepovolil. Tam se mohou chovat pouze holubi a ptáci v klecích, například papoušci, ale slepice nikoli. Conradovi jsou z Takoma Parku, který je poblíž Washingtonu. V okolí hlavního města platí tolik nejrůznějších nařízení, že vlastně nikdo neví, zda bydlí zrovna v zóně, kde slepice může mít legálně. Kevin Conrad si je jist, že neporušuje nařízení okresu Montgomery, zatímco jiný chovatel rovněž z Takoma Parku je ochoten hovořit o svých slípkách pouze anonymně, jelikož se bojí, že by mohl o dceřiny miláčky přijít. S chovem začal loni. Teď má tři slepice - dva kohoutky, kteří byli mezi prvními kuřaty, daroval přátelům na venkově. Přijal ke svému hejnu i slepičku dcery jednoho ze sousedů výměnou za to, že dívenka jeho drůbež pohlídá, když to bude zapotřebí. Slepice má i jedna z obyvatel řadových domků nedaleko Kapitolu. Kurník s vysunovacím dnem, jež se dobře čistí, si vyrobila sama a zakoupila si kvůli tomu i řetězovou pilu. Když se vrátí večer z práce, vypustí slepice na pozemek s nově vysazenými ovocnými stromky a mezi záhony hlávkového salátu. "Je to úžasné, sousedi o nich vědí, jejich děti si sem chodí pro vajíčka a rády je krmí," tvrdí žena. Dvě ze svých nosnic pojmenovala po babičkách Dree a Dot. Liz Falková žehrá na nepřístupnost washingtonských úřadů. Nesouhlasí s těmi, kdo tvrdí, že se mají slepice chovat jenom na venkově. "Proč bychom neměli produkovat potraviny tam, kde žijeme? To dává mnohem větší smysl." Ráda by měla slepice na zahradě, ale není si jistá, zda to není protizákonné. K čemu je chovat slepice? Jsou podrážděné, hloupé, směšné, krásné a tak špatně vybavené k tomu, aby přežily samy, že je prostě musíte mít rádi. Ve svých malých společenstvích si pěstují zjevnou hierarchii. Tak například Dot ze zahrady na Kapitolu jednoznačně svým kolegyním velí a ušlápnutá Dree je ze všech až ta poslední. Slepice mají na venkově stejně jako ve městech nepřátele v podobě sov, jestřábů, lišek a mývalů. Conradovi na svém hejnu slepic učí dcery realitu života. Jednu nosnici jim odnesla liška, další mýval. "Je to jako výuka přírodopisu," říká matka obou dcer Mary.