Na začátek trochu historie

V říjnu roku 1950 vpadla na území doposud izolovaného tibetského území čínská vojska. Tibet se tak v roce 1956 stal součástí Čínské lidové republiky. O tři roky později byl dalajlama přinucen k opuštění Tibetu a spolu s ním odešla také velká část Tibeťanů. Vztahy mezi Čínou a Tibetem jsou dodnes (řečeno mírně) velmi napjaté.

Čínský versus tibetský způsob uvažování

Pro Tibeťany je náboženství ten nejzákladnější smysl života. Právě v něm vidí důvod své existence, kterou vnímají jako přechodnou (po vzoru Indů). Každý tibetský občan pokládá víru jako výraz stále se opakující formy bytí. Naopak Číňané se orientují na svůj pozemský život a zřeknutí se svých pozemských přání ve jménu Buddhy pro ně nemá význam.

Tibet | zdroj: ThinkStock

Sansára – věčný koloběh

To, co je na Tibeťanech typické a zásadní pro jejich charakter, je odevzdanost, ochota podřídit se a hledání stále nových útočišť – ve smyslu nových začátků. Každý Tibeťan (ať mnich nebo laik) ví, že osudem všech lidí je věčný koloběh neboli Sansára. V češtině můžeme mluvit o tzv. sudbě. Důležité je uvědomit si pomíjivost vlastního jak štěstí, tak utrpení.

Jak žijí tibetské rodiny?

Základem tibetské společnosti je bezesporu rodina. Jejich domovy jsou velmi prosté a komfort u nich nenajdete. Kuchyně, lůžko z pokrývek, bedny s malým majetkem a skromná domácí kaple – tak žije většina Tibeťanů. Klasický den obyčejné rodiny začíná a končí sluncem. Se sluncem vstávají i chodí spát. Kvůli rychle se měnícímu počasí správný Tibeťan co nejrychleji zaseje a co nejdříve svou úrodu také sklidí.

Tibeťané | zdroj: ThinkStock

Pokud se do Tibetu vydáte, vybavte se kromě náhradních párů ponožek a dobrého obutí velkou dávkou pokory k tibetskému zbožnému způsobu života. Jen tak si můžete Tibeťany získat a poznat jejich křehkou a nezkaženou kulturu.