Jsi mladá, tak využij možnosti a odjeď!

Po několik měsíců jsem definitivně rozhodnutá odcestovat pracovně do zahraničí, a to tentokrát na celý rok. Už mám několik zkušeností s prací v cizině, zatím jen na několik týdnů, ale vždy jsem narazila na pohodovou práci a skvělé zaměstnavatele. Kamarádům jsem se již se svým plánem svěřila a ti mě v něm velmi podporují. Vždy od nich slyším něco na způsob: "Jsi mladá, tak toho využij a odjeď!", "Tady ti nic neuteče!", "Dokud nemáš závazky, tak jeď!" Naprosto s nimi souhlasím, protože sama to tak cítím. Zatím nemám v plánu se usadit na jednom místě, nemám vůči ničemu a nikomu žádné závazky, takže pro mě není problém sbalit se a vyrazit co nejdříve.

Recepční, pokojská, servírka nebo Au Pair?

Co se týče práce, jakou bych chtěla vykonávat, tak v tom mám zcela jasno. Ráda bych nejenom cestovala po cizí zemi, ale i poznávala místní lidi, kulturu a gastronomii, a protože mám ráda děti a práci s nimi, tak se mi jako perfektní pracovní pozicí jeví stát se au-pair. Zkušenosti s dětmi mám a díky každodennímu žití s nimi budu donucena komunikovat v cizím jazyce a tím si i zlepšovat a rozšiřovat slovní zásobu.

Práce s dětmi mě baví.

S agenturou, nebo bez?

Díky mé loňské zkušenosti, kdy jsem využila služeb agentury, jsem byla napevno rozhodnutá využít jejich služeb znovu. Sice po nalezení rodinky jim zaplatím určitý poplatek, ale agentura pro mě znamená větší jistotu v nalezení slušné rodinky, než kdybych zkusila své štěstí na nějaké facebookové stránce, ale to je čistě můj názor.

Amerika, Anglie nebo Irsko?

Agentura nabízí mnoho zemí, kde se mohu jako au-pair uplatnit. Mně se nejvíce zamlouval program Au-pair in Amerika. Je to nejsnadnější a nejlevnější program, jak se dostat do Ameriky. Podmínky jsem splňovala (věk 18 - 26 let, řidičský průkaz, ukončené středoškolské vzdělání, středně dobrá znalost anglického jazyka, zkušenosti s dětmi) a jejich výhody se mi moc líbily (4-denní školení v New Yorku, letenky zdarma, příspěvek na studium, 2 týdny placené dovolené a hlavně 13. měsíc na cestování). Po zdárném rozhovoru a psychotestu, oboje v anglickém jazyce, jsem se vrhla na vyplňování přihlášky, která se vyplňuje přímo na Internetu a jsou potřeba doložit reference o hlídání dětí, charakterové reference, fotky, výpis z rejstříku trestů, lékařskou zprávu, středoškolské vysvědčení a některé další nutnosti.

Po zkompletování a odsouhlasení mé přihlášky americkou agenturou jsem byla horlivě nedočkavá, až se mi ozvou rodinky. Bohužel jsem si vybrala špatnou dobu (konec roku 2012), tak se mi první rodinky začaly ozývat až od půlky ledna. Strach z mého prvního hovoru byl příšerný, ale naštěstí jsem se rychle oklepala, a pak jsem se i těšila, až budu opět moci otestovat svoji mluvenou angličtinu. Rodinek se během ledna dost vystřídalo, ale bohužel s žádnou jsem neudělala "match". K několika rodinkám jsem cítila, že bychom si skvěle sedly a rozuměly, ale bohužel ony necítily to samé, a když ke mně naopak některé rodinky cítily náklonnost, tak já jsem nabyla dojmu, že nejsou ty správné pro mě. Tak to probíhalo i v únoru a začátkem března, jako by se po rodinkách slehla zem. Přestaly se ozývat a já ztrácela naději, že odcestuji. Zkontaktovala jsem českou agenturu a rozhodla se podat si přihlášku i do Anglie a Irska. Obratem jsem obdržela několik nabídek rodin a nyní jsem s několika ve spojení, tak uvidím, jak se to bude dále vyvíjet. Kromě toho se mi ozvala jedna rodinka z Ameriky, která si získala mé sympatie, takže má "cesta za velkou louži" má stále naději.

I v Londýně bych si svůj roční pobyt dokázala představit.

U které rodinky skončím, tak to zatím nevím, ale věřím, že ať to bude v Americe nebo Anglii, tak to pro mě bude nezapomenutelný rok plný nových zážitků, poznání a zkušeností.

AUTOR: Pavlína Nahodilová