Kdysi bývalo centrem výnosného obchodu se solí a rybami, ale to už dávno pryč. Vodní plocha v sousedství obrovských plání písku totiž neustále vysychá a podle odborníků jednou přijde den, kdy místo původně velkého jezera zůstane jen bahnitý močál. Čadské jezero přitom živí tisíce domorodých obyvatel, kteří obývají nuzné chatrče na pobřeží. Ti všichni vyrážejí ráno co ráno na vodní hladinu, aby nalovili dostatek ryb pro vlastní obživu a na prodej. Současně s ubývající vodní plochou samozřejmě ubývá i ryb a lidé odcházejí. Návštěvníci se k jezeru dostanou pouze kvalitním terénním vozem. Nejlepší je přicestovat na podzim, kdy je v Čadu nejvíce vody. Při troše štěstí je v té době možné pozorovat nejen hejna ptáků, ale také krokodýly. Nedaleko od Čadského jezera leží národní park Zakouma. Rozkládá se v rozsáhlé nížině, kterou protéká řeka Bahr Salamat s přítoky. Zakouma je domovem divoké flóry a fauny, protože zdejší příroda je civilizací prakticky nedotčená. Pobřeží je převážně bažinaté nebo tvořené písečnými dunami. Mělčiny jsou zarostlé rákosem, ten je oblíbeným stavební materiálem místních obyvatel. V jezeře stále žijí i přes úbytek vody kapusňáci, hroši, krokodýli a množství vodních ptáků. Vody však rapidně ubývá. Od začátku 20.století se plocha jezera snížila o 10 000 kilometrů čtverečních. Zdá se, že vody ale může i přibýt a jezero snad zcela nevyschne. Na vině jsou klimatické změny a soupající spotřeba vody v okolních státech