„The place where the world was born“

Cofete je patnáct kilometrů táhnoucí se pláž ohraničená strmým pohořím, zcela otevřená Atlantskému oceánu. Nachází se na západním pobřeží kanárského ostrova Fuerteventura a bezpochyby patří k dosud neobjeveným přírodním divům světa. „The place where the world was born“ jsou nejčastější slova, která v internetových diskuzích vyslovují turisté, kteří toto místo popisují. Ačkoliv ve mně Cofete vyvolalo spíše pocity konce světa, můžu se ztotožnit i s touto větou.

Díky náročnému terénu je pro cestu na západní pobřeží doporučeno zvolit odolnější auto. V podmínkách všech půjčoven na ostrově najdete odstavec, který zakazuje absolvovat jízdu na Cofete s jejich vozidly. My jsme to ovšem navzdory zákazu riskli přejet našim vypůjčeným autem. Díky nezpevněným a neudržovaným cestám, po kterých musíte přejet hřeben pohoří z východní na západní stranu ostrova, se vám ani ne dvacetikilometrová cesta bude zdát jako pětihodinové utrpení.

Na cestě jsou různé překážky, všudypřítomné kameny, až půl metrové díry a občas vám přes cestu přeběhne koza nebo osel, kteří jsou tady snad jediná volně žijící zvířata. Za přelomem hřebenu se vám otevře pohled na Cofete. Scenérie, kterou před sebou uvidíte, vás ohromí svojí monumentálností a svérázností. Pozvolna se zvedající údolí přecházející v pohoří s ostrými vrcholy vyvolává v člověku pocit, jakoby se vrátil v čase o pár milionů let zpět.

zdroj: tisková zpráva

Jakmile sjedete k pláži a ocitnete se „v centru dění“, pohltí vás zvláštní pocit osamělosti a nicoty. Na Cofete samozřejmě jezdí turisté, ale ti pláž opouští před západem slunce. V podvečer se člověk na pláži ocitá naprosto sám. Společnost mu dělá jenom oceán, neutichající vítr a několik metrů vysoké vlnobití umocňující pocit lidské malosti. Místo jako stvořené k pozastavení se a pročištění hlavy. Pokud si chcete atmosféru místa doopravdy vychutnat, přenocujte na pláži.

Jelikož Cofete je od zbytku ostrova odděleno osm set metrů vysokým pohořím a v celém údolí není žádné noční osvětlení, po západu slunce nastává absolutní tma. Krajina je jenom lehce ozařována měsícem a hvězdami, které jsou vidět tak zřetelně, jako by byly vzdáleny jen pár desítek metrů od země.

zdroj: tisková zpráva

Hitlerova vila

Naším cílem nebylo přímo místo samotné, ale také tajemná vila Winter. Naprosto osamocená stavba postavená ve třicátých letech nacistickým architektem Gustavem Winterem. Často jí bývá přezdíváno Hitlerova vila, díky historii, která ji provází. Tato stavba je opředena různými pověstmi. Těžko věřit, které jsou pravdivé a které jsou jenom výplodem fantazie.

Oficiální fakta nám říkají, že byla vybudována na příkaz Hitlera v době, kdy mu poloostrov Jandia patřil. Již méně potvrzené údaje hovoří o tom, že přes tuto vilu prchali nacističtí důstojníci do Jižní Ameriky. Konkrétně se uvádí jméno doktora Josefa Mengele, který během druhé světové války proslul svými sadistickými experimenty v koncentračním táboře Osvětim. Existuje i jedna z konspiračních teorií, která tvrdí, že přes toto místo utíkal do Jižní Ameriky i samotný Adolf Hitler a jeho smrt v berlínském bunkru byla jen nahrané divadlo.

Tajné schůze nacistů

Majitelé vily jsou potomci architekta Wintera, kteří žijí na sousedním ostrově Gran Canaria a o vilu dlouhodobě neprojevují zájem. Na základě jejich vůle ve vile do dneška bydlí skoro stoletá paní, která zde podle místních pracovala jako služebná už ve čtyřicátých letech a podle dalších historek při tajných schůzích nacistů, obsluhovala samotného Hitlera. I tyto historky dávají mystičnosti tohoto místa zvláštní rozměr.

zdroj: tisková zpráva

Jelikož je toto místo atraktivní pro turisty, všechny cestovní kanceláře nabízí na Cofete organizované zájezdy. Z tohoto důvodu je nejlepší navštívit vilu brzy ráno, než stihnou, dorazit první jeepy s turisty. V průvodcích jsme se dočetli, že je dobré mít u sebe pár euro, které si stařenka žijící ve vile účtuje za vstup do domu a strefit se do její dobré nálady. Uvnitř je přístupných jen pár místností a hlídací pevnost, která byla určena pro střežení připlouvajících lodí.

Kýč versus skutečnost

Když už se člověk na Cofete dostane, tak určitě stojí zato interiér domu prozkoumat, ale zaručuju, že po návštěvě zchátralých, prázdných pokojů z vás atmosféra mystičnosti místa hned spadne. Mnohem výjimečnější dojem v člověku zanechá vzpomínka na podvečerní pohled na vilu z pláže při západu slunce.

zdroj: tisková zpráva

Ačkoliv si uvědomuji, jak tato věta kýčovitě zní, v tomto případě se o kýč, aspoň soudě dle mého vkusu, doopravdy nejedná.

Více naleznete na StudentPoint.cz.