Konec října se blíží a s ním tradiční uzavření brány většiny českých a moravských hradů a zámků. A také zahrad. Návštěvníci hlavního města by si neměli nechat ujít možnost posledních procházek některými z nich. V barvách podzimu obzvláště září pětice propojených palácových zahrad pod Pražským hradem. 

Do malého městečka jménem Panenský Týnec na hranici Středočeského a Ústeckého kraje dorazí každoročně stovky návštěvníků. Láká je zdejší zámeček, zajímavé okolí, ale především ruiny nedokončeného gotického chrámu sester klarisek, kde nejeden z příchozích doufá nalézt pomoc v obtížích zdravotních i jiných.

Při vyslovení slova "loreta" se většině z nás vybaví známé turistické lákadlo Pražského hradu. Loreta na Hradčanech se svými ambity, Svatou chýší a kouzelnou zvonkohrou však není jedinou svého druhu, loretánských kaplí najdeme v našich zemích několik desítek. Tu nejsevernější ukrývá Rumburk nedaleko česko-německých hranic.

Baroko, plné mystiky a symbolismu. Tuto představu více než naplňuje svatojánský kostel na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, dílo geniálního českého architekta s italskými předky Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Perla tzv. barokní gotiky je právem zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Mohutné hradní sídlo na skalnatém hřebeni nad stejnojmenným městem, strážce kupeckých stezek i stříbrných dolů Vysočiny. Pamatuje krále a rytíře, husity i dobyvačná švédská vojska. Ve všeobecném povědomí je však spojen především s postavou ryze novodobou – s duchovním otcem dobrého vojáka Švejka Jaroslavem Haškem. 

Hrádek a poustevna, hladomorna i skalní kaple, rytíři a eremité. To především oni vtiskli podobu skalnímu hradu Sloup ve stejnojmenné obci severních Čech. Jeden z nich dodnes zkoumavě shlíží z vrcholové terasy pískovcového skaliska.

Víska se zvláštním jménem Prádlo na jižním Plzeňsku nabízí nejednu zajímavost. Zlato, poustevníka i americké letce. A malou raritu – hned tři lihovary na jednom místě. Pro mnohé o důvod víc obec v kraji svatého Johánka z Pomuku navštívit. 

Noha prvního Čecha, tedy přesněji Čechoslováka, vkročila na ledovou půdu Antarktidy 27. ledna roku 1929, a to s posádkou amerického polárníka Richarda E. Byrda. Za účast v expedici navíc Václav Vojtěch obdržel nejvyšší americké civilní ocenění - Zlatou medaili Kongresu USA.