Vápencový masiv Pilisu je protkán jeskyněmi, z nichž nejznámější jsou jeskyně Ördöglyuk, Leány a Legény. Vaskapu (Ocelo-vá skalní brána) byla také jeskyně, ale její strop a stěny se zhroutily a zachoval se pouze dvojitý “triumfální oblouk” vchodu. Dolomitové skály byly rozryty a vytvarovány do podoby palisád podobných varhanám. Rozhledna na Prédikálószéku ve Visegrádských vrších nabízí pohled na celé panorama ohybu Dunaje. Poblíž můžete obdivovat několik obrovských skal, které byly odtrženy od kopce a odvlečeny dravým proudem bývalého řečiště. Jako kontrast k tomuto pohledu působí mírné svahy s obhospodařovanými lukami. Na jedné z nich rostou stovky fenyklů panonských, hlavní botanické atrakce Piliských vrchů. Börzsönyské vrchy jsou známé především svými hrady, ale také svými vodami: tři hlavní potoky jsou napájeny 335 prameny. Roční srážky jsou zde velmi vysoké a v chladných a vlhkých údolích se udrželo několik druhů rostlin patřících mezi glaciální relikty. Rozdíly v nadmořské výšce mezi určitými oblastmi jsou zde mnohem menší, než je běžné. Fauna a flóra Börzsönyských vrchů je velmi různorodá. Bylo zde zjištěno 70 druhů chráněných rostlin a 117 chráněných druhů ptáků, z nichž 90 v této oblasti pravidelně hnízdí. Börzsönyské vrchy jsou známé svými krásnými výhledy. Nejkrásnější pohled je z rozhledny na 939 m vysokém kopci Csóványos. Chráněné území Údolí Dunaje začíná u kilometrovníku 28 na silnici číslo 2. Díváme-li se dalekohledem, nabízí nám maličký ostrov Égető mezi Sződligetem a Vácem zajímavý pohled na život pernaté zvěře a brodivých ptáků. Göncölská nadace vytvořila ve Váci naučnou stezku patrovým lesem. Botanická zahrada ve Vácrátótu je také nedaleko od Váce směrem na Göndöllő. Tam, kde se rovina stýká s kopci, leží ostrov Szentendre, dlouhý 31 km a 3-3,5 km široký. Proto zde můžeme nalézt některé rostliny typické pro kopcovité oblasti a zalétají sem lovit dravci ze tří blízkých pahorkatin. Hnízdí zde 57 druhů ptáků. Může zde být pravidelně pozorována přísně chráněná volavka bílá jak loví ryby nebo majestátně plachtí, stejně jako přísně chráněná pestrobarevná vlha pestrá. Staré topoly stojící na protějším břehu od Verőce drží pevně svými silnými kořeny dokonce i v sypkém písku. Krajinářsky nejkrásnější a zároveň nejcennější části údolí Ipoly jsou ohyb řeky u szobského viaduktu, mokřad Hideg s nesčetnými lovícími volavkami bílými a mokřad Ipolydamásd oplývající chráněnými rostlinami. Na vlhkých lukách Parassapuszty se vyskytují téměř všechny maďarské druhy obojživelníků. Mokřady hraničí s písčinami v olšinách poblíž Drégelypalánk. Vlhkým částem dávají přednost čápi a volavky, písčité břehy obývají břehule říční a vlhy pestré. Na tomto 11-12 km dlouhém úseku řeky bylo zjištěno 47 hnízdících a 17 tažných druhů ptáků. Některé z nich je možno snadno pozorovat z kruhovité hráze u Ipolyvece.