Austrálie: Voda nad zlato

- Cestování autor: red

Mohli jsme být bohatými váženými občany Austrálie. Stačilo si pospíšit. Stačilo se párkrát ohnout. Zlato se tu volně povalovalo po zemi ve velkých nuggetech. Nějaký Paddy Hannan, prospektor, v odlehlé horké pustině kolem Kalgoorlie nasbíral přes 100 uncí čistého zlata za jediný den. Jenže to jsme asi o 110 let prošvihli.

zdroj: Archiv

Při dnešní ceně kolem AU$ 570 za unci si Paddy Hannan a jeho dva irští kamarádi v červenci roku 1893 nasbírali slušně přes milion českých korun za den. Dost na to, aby nastartovali poslední zlatou horečku v Austrálii. Povrchové zlato sice rychle zmizelo, ale v podzemních dolech se kolem západoaustralského Kalgoorlie těží dodnes. Nejsou to už sice pohádkové nuggety, zlato se musí z rudy pracně chemicky loužit, ale stále je ho dost. Super důl Největším dolem v Kalgoorlie je povrchový "Superpit" - přes 3 km dlouhá, 1,2 km široká a 300 m hluboká jáma do země. V osmdesátých letech začal jakýsi pan Alan Bond skupovat jednotlivé malé těžební společnosti, aby mohl plně vytěžit to, co bylo přes sto let známo jako "Zlatá míle". Roku 1989 jeho myšlenku dokončil konglomerát těžebních společností pod názvem Kalgoorlie Consolidated Gold Mines. Místo osmdesáti dolů vznikla jediná obří díra do země, která dotěžuje zlato z hloubek dříve nepřístupných. Sjednocení nepříliš výnosných malých dolů v jediný kolos se ukázalo zdařilým - 3. července 2003 se Superpit a Zlatá míle stala čtvrtou oblastí na světě, kde bylo vytěženo a odlito 50 milionů uncí čistého zlata. Jednu z 1500 pamětních mincí odlitých ze slavnostní tavby si dokonce můžete koupit. Pro zájemce: cena za minci z jedné unce 99,9% čistého zlata je "pouhých" AU$ 770 (necelých 15 000 Kč), objednávejte na www.superpit.com.au. My jsme se rozhodli zůstat bez zlata. Voda nad zlato Specialitou je také zásobování odlehlého Kalgoorlie vodou. Od vzniku města na okraji pouště byla pitná voda doslova placena zlatem. Voda byla také nejkritičtějším faktorem brzdícím rozvoj města. Již roku 1903 proto bylo dokončeno na svou dobu revoluční inženýrské dílo - zásobování města trubkou z 556 km vzdálené přehrady u Perthu. Protože trubka vede celou dobu do kopce, muselo být cestou postaveno osm parních přečerpávacích stanic, které překonávají čtyřistametrové převýšení z Perthu do Kalgoorlie. Modernizovaná verze díla zásobuje město dodnes. Výlet po servisní silnici podél téměř šesti set kilometrů "Zlatého vodovodu" ("Golden Pipeline") je zajímavou variantou cesty z Perthu do Kalgoorlie.