Dvě tváře Cuzca

- Cestování autor: red

Peruánské město Cuzco, které je jedním z hlavních magnetů pro turisty v Jižní Americe, může nabídnout luxusní hotely, módní restaurace a klenotnictví pro bohaté. Ale ukrývá také extrémní chudobu, kterou turisté míjejí bez povšimnutí v samém srdci historického centra.

Většina ze stovek turistů, kteří denně přijedou do Cuzka, projdou hlavní částí města, navštíví restaurované památky a splní si sen, totiž navštíví inckou pevnost Machu Picchu. Ale jen málo z nich se odchýlí od trasy vyznačené na turistických mapách, jež zahrnuje pouze několik málo ulic, a ani je nenapadne, že jen pár metrů od luxusních center se téměř hroutí obydlí, která nemají tekoucí vodu či kanalizační systém. Ve snaze poněkud napravit tuto bídnou situaci vznikl projekt integrální obnovy města, který spočívá v celkové úpravě veřejných prostranství, vybudování více pěších ulic a v obnově alespoň těch nejbědnějších obydlí. Hlavním cílem španělské agentury pro mezinárodní spolupráci (AECI) je čtvrť San Pedro, která je jen deset minut chůze z Plaza de Armas a od katedrály, tedy oblasti s pečlivě udržovanými zahradami, restauracemi a hotely umístěnými mezi trhy s řemeslnými výrobky, obchody s oblečením z lamí vlny a klenotnictvími, kde se ceny zlata a stříbra šplhají do astronomických výšin. V San Pedru i dalších čtvrtích Cuzca je běžné, že jeden domek sdílí několik rodin, mají k dispozici jedno sanitární zařízení a všudypřítomné jsou odpadky, stojatá voda a samozřejmě mouchy. Jako výherkyně loterie si tudíž připadá 47letá matka čtyř dětí Rosa Cabrerová, neboť její neobyvatelné obydlí, v němž pronajímá místnosti ještě sedmi dalším rodinám, se stane příštím objektem rekonstrukčního projektu AECI. Rosin dům byl postaven v koloniálním období, je částečně sesutý, zvnějšku podepřený, některé byty už nemají střechu a na centrálním dvoře je jediný kohoutek, z nějž si čerpá vodu osm rodin, které mají také jedinou společnou toaletu. Rosa budovu zdědila po svých rodičích, a těm zase zůstala po jejich předcích, tudíž je vedena jako její majitelka. V opačném případě by už tak šťastná nebyla. Zástupkyně AECI v Cuzku Yadira Guerraová vysvětlila, že v mnoha případech nelze lidem poskytnout pomoc kvůli nedostatečnému právnímu zázemí jako je neexistence dokumentů, neznámý vlastník nebo prostě proto, že dům obývají rolníci, kteří přišli do města a obsadili neobydlenou budovu. AECI se tedy soustřeďuje na právně jednoznačné případy, které zároveň považuje za těžké. Kromě toho obyvatelé musejí mít alespoň minimální vlastní prostředky, protože v rámci projektu jsou povinni na něj přispět. V případě Rosy Cabrerové tyto prostředky pocházejí z platu jejího manžela řemeslníka a z pronájmu bytů - jeden přijde zhruba na 18 dolarů měsíčně (zhruba 400 Kč). Účelem celé akce není jen zmírnit extrémní chudobu ve městě a zlepšit kvalitu života jeho stálých obyvatel, ale také obnova dědictví lidstva, za něž Cuzco vyhlásila Organizace OSN pro kulturu, vědu a vzdělání (UNESCO), zdůrazňuje Guerraová. Většina těchto upadajících domů pochází ze španělského koloniálního období a mnohé jsou postavené na základech inckých budov, v čemž se skrývá další jejich historická hodnota. Do realizace projektu se zapojují kromě profesionálů také studenti-stážisti ze školních dílen AECI ve městě, což snižuje náklady na kvalifikovaný personál. A zásluhou těchto dílen je také to, že zapojují mladé lidi do pracovního trhu v Cuzku.