Ještě před dvěma dny byla přitom zcela zdravá. Cesta před nemocnicí je plná lidí nakažených cholerou, nemocí, která po venkovu atakuje již i hlavní město. Mezi hlavní problémy zde patří dostupnost čisté vody a lékařské péče, nemoc samotná jde podle odborníků poměrně dobře léčit, napsala agentura AP.

Tři týdny poté, co byl na Haiti potvrzen první případ cholery v její historii, si již tato choroba připsala na účet nejméně 643 obětí, většinou z venkova.

Před klinikou Saint Catherine Laboure vrávoravě vystupuje z místního taxíku starší žena. Kolem ní spěchá do nemocnice Jedson Regis, který v náručí nese svou bezvládnou dcerku zabalenou do žlutého ručníku. Jejich dvouletá Clercilia je nemocná už od neděle. Regis tvrdí, že nejprve nevypadala tak špatně.

Otřesné podmínky

Pak však přišlo úterý. "Nejhůř jí bylo večer kolem sedmé hodiny," vypráví otec. Clercilia začala najednou ztrácet velké množství vody. Byla však noc a jako obyvatelé slumu neměli možnost, jak ji pomoci. Když vysvitlo slunce, vydal se Regis se svou dcerou do nemocnice. Po cestě míjeli několik kanálů, jejichž voda znečištěná plastovými lahvemi a lidskými výkaly je ideálním rezervoárem pro šíření cholery.

Poté, co nemoc dorazila i do metropole, začali místní lidé poslouchat rady svých farářů a připravují si k pití roztok neznečištěné vody, cukru, soli a citronové šťávy.

Humanitární organizace Lékaři bez hranic a haitské ministerstvo zdravotnictví postavily uvnitř nemocničního areálu stany, aby navýšily kapacitu lůžek.

Cholera se rychle šíří

Na celém Haiti bylo hospitalizováno doposud téměř 10.000 lidí nakažených cholerou. K hlavním příznakům nemoci patří především silný průjem, zvracení a horečka. Ke smrti dochází většinou v důsledku extrémního šoku vyvolaného vážnou dehydratací organismu.

Nikdo neví, jak se cholera na Haiti dostala. Nějaká epidemie tohoto druhu se očekávala v době po 12. lednu, kdy zemi postihlo katastrofální zemětřesení. Nyní však zasáhla Haiťany jako blesk z čistého nebe. Někteří ze zavlečení nákazy podezřívají nepálské členy stabilizační mise OSN (MINUSTAH), kteří do země přijeli nedávno. Celá tato věc je ovšem politicky citlivá. OSN nicméně všech 710 nepálských vojáků již testovala a nikdo z nich nebyl podle OSN na choleru pozitivní.

V Port-au-Prince úřady ohlásily oficiálně jednoho mrtvého a 175 nakažených, ale tato čísla vycházejí z dva dny staré zprávy a již v době zveřejnění neodpovídala skutečnému stavu.

"Kdybychom mohli zajistit dobré hygienické podmínky, potom bychom možná mohli říci, že máme situaci pod kontrolou. (...) Nemoc je lehké vyléčit, ale pacientům trvá dlouho, než se dostanou k doktorovi," prohlásil haitský lékař Juliet Olivier.

Projej vody bez záruky kvality

"Dlo, dlo, dlo (voda, voda, voda)," vyvolávají chlapci v ulicích, kteří prodávají v plastových láhvích vodu, o které tvrdí, že je zdravotně nezávadná. V těchto dnech jim obchod opravdu kvete.

Ovšem ti nejchudší se k čisté vodě dostávají obtížně. Rodina Clercilie Regisové patří k těm, kteří si nemohou dovolit kupovat pitnou vodu ani ve svém kostele, který prodává galon (necelé čtyři litry) za 15 gourdů (asi šest korun).

Čerpají ji tedy jako dosud ze svého vodovodního kohoutku. V ulici je ovšem několik latrín, navíc tamější obyvatelé vylévají kbelíky s fekáliemi do stromové aleje, která je nedaleko domku Regisových. Nečistoty tak mohou snadno prosakovat do vody, kterou potom pijí a používají k mytí.

Středeční ráno se zatím přehouplo v odpoledne a Regis kráčí z nemocnice, malou Clercilii má opět v náruči. Její ztuhlé tělo je zabaleno v plastovém pytli. Úmrtní list dcery drží otec v pravé ruce.

"Nemohl jsem ji přinést (do nemocnice) dříve než ráno," říká Regis a smutně klopí hlavu. Je nezaměstnaný a nemá peníze, aby dcerku mohl nechat pohřbít, proto ještě neví, co s jejím tělem udělají. S citem a hlubokým žalem si tělíčko urovnává na paži, a poté pokračuje pomalou chůzí domů.