Vloni na konci srpna jsme se s přáteli rozhodli vyrazit do Žďáru nad Sázavou. Vybrat slušné ubytování za přijatelnou cenu (tedy co nejnižší) je dost obtížné a tak jsme ze svých nároků slevili až na čtyřlůžkovou chatku.

Zn.: Skromně a levně!

Tu na svých stránkách inzeroval hotel vzdálený deset kilometrů od města, jakožto jednu z možných alternativ ubytování. Dle fotografie se domeček zdál poněkud skromný, ale přesto postačující. Sprchy a umývárny byly umístěny přímo v hotelu, nicméně s docházením jsme problém neměli. S majitelkou byla dva měsíce předem dohodnuta a následně několikrát připomenuta rezervace. Nic tak nebránilo báječnému strávení posledních prázdninových dnů.

zdroj: Profimedia

Střetáváme se na žďárském nádraží a vyrážíme do rozkvetlé přírody. Na pěší zóně míjíme postarší dámy nelichotivě titulující místního starostu, který "už léta slibuje výstavbu plaveckého areálu“. Po chvíli chůze objevujeme roztržité kachny, které se hlasitým kvákotem dožadují pozornosti na břehu jakéhosi rybníčku (Žďárský rybník). Pozvolna se dostáváme do centra města, historického jádra Žďáru nad Sázavou. Úkolem číslo jedna je sehnat nějakou slušnější restauraci. Dáváme na radu vstřícného obyvatele a obědváme v senzační restauraci U Labutě, kam se ostatně vracíme i další dny.

Konzum nad rozumem

Na náměstí obcházíme morový sloup a ocitáme se tváří v tvář staré radnici. Boční uličkou se dostáváme ke žďárskému muzeu. Tam ovšem nejdeme, konzum zvítězil nad rozumem a zavedl nás do prodejny čajů. Tamější obsluha nebyla příliš nadšena z naší přítomnosti, a tak jsme koupili pečené čaje a z obchodu odešli. Mimochodem, pečený čaj, pokud jste ho doposud neochutnali, je charakteristický svou kompotovou chutí, neboť se vyrábí vypečením ovoce, jež je následně přelito a zavařeno do sklenic. Díky své jedinečné lahodné chuti si mne okamžitě získal a tak jej mohu vřele doporučit.

Johánek z Pomuka, zjevně narozen v Pomuku, byl generálním vikářem pražského arcibiskupa Jena z Jenštejna v druhé polovině 14. století. To na českém trůně vládl potomek tolik opěvovaného Karla IV., Václav IV. Vleklé spory mezi arcibiskupem a králem kvůli obsazení opatství v Kladrubech se nakonec i staly důvodem, proč byl Johánek zajat a umučen. Buď se náš mučedník jaksi pozapomněl zmínit králi o nadcházejících volbách opata a vládce je tudíž i se svým kandidátem propásl, nebo vikář odmítl Václavovi sdělit obsah zpovědi jeho manželky. Tak či onak neřekl "ani muk“, tedy proto Nepomucký.

zdroj: Profimedia

Zdoláváme Olymp

Již výše zmíněná Zelená hora je naší další zastávkou. Při jejím zdolávání se při pražícím slunku zdálo, že jde spíše o Olymp, nicméně díky výborné přístupové cestě s kvalitními schody a zábradlím v mžiku sedíme na přednášce o samotném kostele. Při jeho vybudování byla ve velké míře brána v potaz především symbolika čísel a tvarů (počet kapliček, půdorys, orientace) a svou zajímavou a tajuplnou historií jistě nadchne i zarytého ateistu. Více naleznete zde. Vřele doporučuji!

Teď se ovšem rychle vraťme k onomu „hotelu duchů“. Skromná chatka, kterou jsme našli na onom místě, byla ve skutečnosti ještě mnohem skromnější. V samém úžasu jsme unisono vydechli: „Díky Bohu, Že sTojí.“ A tak se z našeho prázdninového obydlí stala DeBŽeTka. Hygiena nula a vybavení také nic moc. Sprchy umístěné asi padesát metrů od chatky v samotném hotelu jakoby vypadly z Hitchcockova hororu.

Hororové cesty do sprch

Rudé zdi a opuštěné chodby s vlajícím závěsem uprostřed, polootevřené hotelové pokoje s vrzajícími dveřmi, všudypřítomná dechberoucí tma a hlavně, hlavně naprostá samota! Ploužit se v černi po hmatu lesem, v němž se debžetka nacházela, míjet prázdné houpačky a kolotoče, naslouchat šustění stromů a křupání klacků pod nohama – to jsem přesně potřeboval pro svůj krevní tlak...

Závěrem nutno říci, že i takové dobrodružství, byť ne dvakrát příjemné, rozhodně stojí za to. Co by to bylo za výlet, kdybychom si z něj neodvezli alespoň pár zážitků.

Více naleznete na StudentPoint.cz.