Liverpoolským se podařilo najít si jinou cestu, než jakou si vybrali původně – když od osmdesátých let neprosperuje průmysl, je třeba využít něco, co má město také v zásobě. Tedy kulturu. Právě odtud přece pocházejí Beatles a řada známých hudebních skupin, které od 60. let převracely zažité představy o muzice. Tady se nacházejí rozsáhlé sbírky uměleckých předmětů, které se podařilo shromáždit především v době rozkvětu, kdy Liverpool prosperoval coby největší britský přístav po Londýnu. Ostatně dokud na pověstné dominantě nábřeží Royal Liver Building sedí dva obří mědění ptáci – Liverpool Birds, symbol města podobný orlu – musí přát městu štěstěna. Podle legendy město ochraňují od zlého. Kdyby odletěli, důsledek by byl katastrofální – naprostá zkáza. Žádný div, že si je pro jistotu Liverpoolští přivázali... Tečou sem miliony liber Ve městě se horečně staví. Zima tu díky mírnějšímu klimatu není žádnou překážkou. Nad nábřežím se tak otáčejí ramena jeřábů, přes některé chodníky a ulice leží zátarasy pro chodce i auta. Z bývalých doků a budov sloužících původně chodu přístavu jsou muzea, obchody, luxusní byty. Další postupně přibývají. „Podívejte támhle,“ ukázala Barbara Matthews, naše průvodkyně, na budovu hned naproti pověstné Roayal Liver Building s největšími hodinami v zemi, většími než londýnský Big Ben. „Ještě tam jsou volné byty. Jeden až za milion dvě stě tisíc liber.“ Město se snaží dostat život právě na unikátní nábřeží a udělat z něj výjimečnou turistickou atrakci. Základ už položily plavební společnosti v minulých stoletích, když stavěly zdejší doky. Teprve když jimi procházíte, uvědomujete si, jak suchá je i nejbarvitější kapitola dějepisu nebo encyklopedie. Jak obrovské muselo být bohatství, které tudy teklo do Anglie, když se tu překládalo zboží z lodí. Budovy v docích mají fantastickou atmosféru, při jejich stavbě ani výzdobě se rozhodně nešetřilo a připomínají skutečné paláce. Nádherné vitráže, zlacená schodiště, stropy... Ostatně i liverpoolská radnice z roku 1754 má symbolicky na ozdobném plotě zlaté ananasy, někdejší symbol bohatství. Teď se tu miliony a miliony liber utrácejí na výstavbu a opravy. „Po Londýně je Liverpool druhým městem, které se tak rychle rozvíjí,“ upozorňovala Barbara Matthews, když ukazovala kolem sebe a vysvětlovala, co všechno se ještě má dokončit. „Všechno bude hotové včas,“ dodala. V té chvíli, uprostřed rozkopaného nábřeží, vypadalo její tvrzení hodně odvážně. Nejsme ale v Česku a ona se tvářila docela samozřejmě. Rychle stavět přece znamená stavět levněji. Peníze, které se vydají, se rychleji vrátí. „Tak třeba potřebujeme další muzea, i když jich má Liverpool nejvíce po ­Londýně. Přesto ještě mnoho uměleckých předmětů leží ve skladech,“ říká Barbara Matthews. Pro návštěvníky, které díky svému přerodu z průmyslového přístavu na kulturní centrum očekává, je třeba postavit další hotely, obchody. Kdo chce přilákat turisty a získat jejich peníze, musí jim přece nabídnout dobré zázemí a služby. Ringo Starr i Paul McCartney Rok Livepoolu jako hlavního města evropské kultury zahájí člen legendárních Beatles. Ringo Starr se do rodného města vrátí už v lednu – jako jeden z hlavních hostů při otevření nové ­liverpoolské arény Echo. Symbolicky tak odstartuje rok, který má Liverpoolu umožnit co nejlépe představit historické i kulturní dědictví obyvatelům ostatních zemí Evropské unie. To je cíl každoročního vyhlašování některého města za hlavní sídlo evropské kultury (Praha jím byla v roce 2000 výjimečně ještě spolu s dalšími osmi městy). V červnu se na chvíli vrátí do svého rodného města také sir Paul McCartney. Na pověstném fotbalovém stadionu Anfield (patří místnímu klubu Liverpool FC) bude hlavní postavou velkolepého koncertu pro třicet pět tisíc diváků, který ale díky přímému televiznímu přenosu uvidí i další miliony lidí po celém světě. „Jsem potěšen, že se Liverpool stal Evropským hlavním městem kultury roku 2008. Bude to velký rok,“ nechal se slyšet Paul McCartney. Co je to být velkým centrem kulturního dění, si Liverpool vyzkoušel už v roce 2007. Slavil své osmisté výročí. Odehrálo se tu na tři sta kulturních akcí a kromě jiného mohli návštěvníci na vlastní oči vidět i zakládající listinu udělenou králem Janem v roce 1207. Po souši i po vodě Liverpool chce vytvořit velkolepou povídanou pro každého, kdo přijede po souši, ale i po vodě, přesněji po řece Mersey, pod kterou vedou tři tunely, jeden železniční, dva silniční. Očividným přáním Liverpoolanů je to, aby pohled na nábřeží vzal každému dech. Konec konců ne pro nic za nic bylo zařazeno na listinu památek chráněných UNESCO. Jeho architektura je výjimečná a má mnoho prvenství. Právě tady se nachází první mokrý dok ve Velké Británii, postavený začátkem 18. století. Stojí tu i největší dok impéria, stavěný až po 2. světové válce, ale i unikátní Albertův z 19. století. Je výhradně z nehořlavých materiálů, tedy pouze z cihel, kamenů a litiny. Má skutečně neopakovatelnou atmosféru. Můžete tu strávit třeba celý den a nejen že se nebudete nudit, ale budete ještě odcházet s pocitem, že všechno najednou se stihnout nedá a je třeba se vrátit. Nachází se tu jak muzeum námořnictví, muzeum města Liverpoolu, tak i galerie Tate. Ukázali nám ji s notnou dávkou pýchy. V nejvyšším poschodí se nachází exhibice čtyř britských umělců, vítězů Turner Prize 2007. Je to poprvé, co prestižní akce za svou čtyřiadvacetiletou historii opustila Londýn. Umělečtí kritici nade mnou teď asi udělají kříž, ale musím přiznat, že mě tato expozice nenadchla. Mnohem bližší mi byla díla moderního umění v nižších patrech. Symbolické je, že právě součástí tohoto doku je nově otevřené muzeum otroctví International Slavery Museum. Otřesná podívaná, jak se člověk dokázal chovat k člověku. Ale kde jinde by takové muzeum mělo být než v Liverpoolu. První otrokářská loď, která zamířila pro novou „pracovní sílu“ z Velké Británie do Afriky, byla vypravena právě odtud. Albertův dok je výkladní skříní toho, co liverpoolské nábřeží nabízí – kromě pastvy pro duši je tu i spousta lákadel pro peněženku v podobě kavárniček, obchodů, ale i malého obchůdku v muzeu Beatles. Suvenýr odtud by měl být výjimečný a hlavně anglický. Teprve později jsem si všimla, že krabička na cigarety s obrázkem přebalu z jedné desky Beatles má na dně nenápadnou nálepku Made in China. V noci se nezavírejte Kdo se v Liverpoolu zavře večer do hotelu, prohloupí. Stačí vyjít na ulici a budete míjet četné skupinky lidí, kteří se očividně rozhodli strávit začátek noci příjemněji. Byli jsme v Liverpoolu na konci října a nechtěli jsme věřit vlastním očím, když jsme potkávali hloučky procházejících se hlavně mladých lidí: ženy naboso, v šatičkách třeba jen na ramínka, muži často v košilích jen s krátkými rukávy. My zachumlaní do kabátů. Stálé klima, kdy se teplota i v zimě drží nad nulou a v létě až na výjimky nedosahuje tropických veder, asi dělá z obyvatel Velké Británie otužilce. Město očividně v noci žije, pulzuje a nabízí spoustu příležitostí, stačí si jen vybrat některý z barů nebo restaurací a vstoupit. Pozor, uvnitř se nekouří. Pokud budete mít štěstí, bude některá z kapel hrát i v pověstném klubu Cavern, místu, které proslavili Beatles. I přes den je tu spousta lidí. Sejdou dolů, okouknou atmosféru, nadýchají se poměrně těžkého vzduchu a zase zmizí. Večer je tu vzduch ještě hustší a vedro ještě větší, ale lidé zůstávají. Hlavně když tu některá z hostujících kapel právě hraje skladby Beatles. Jen pár yardů od Cavern Clubu, na rohu neméně známé Mathew Street, roste nový hotel Beatles. Otevření je naplánováno právě na rok 2008. Pro značnou část turistů, která do Liverpoolu míří, je hlavním tahákem právě historie ­Beatles. Podle statistik tu pak ročně utratí kolem dvou desítek milionů liber. Nejde ale jen o Beatles Je to možná dané anglickou zdrženlivostí, že i když Beatles v Liverpoolu leccos připomíná, pokud nechcete, nemusíte se Beatles vůbec zabývat. Jinde ve světě by je asi využili k propagaci města ještě více. Pravda, jezdí tu speciální prohlídkový autobus, jakýsi hybrid mezi vozem a lodí (je žlutý, vypadá jako ponorka a jezdí i po vodě), kterému místní říkají Duck a určitě nevynecháte „beatlesáckou“ pasáž z uličky Mathew do sousední Harrington, ale tím to může skončit. Možná je to tím, že Liverpool okamžitě nabídne spoustu dalších neobvyklostí. Velkolepý dojem v každém zanechá anglikánská katedrála. Trochu mate, vypadá, jako by tu stála stovky let. Ve skutečnosti ještě ani není dokončená. „Pořád na ní něco vylepšují,“ dozvěděli jsme se. Jde o největší svatostánek anglikánské církve v Evropě, dvakrát větší než katedrála svatého Pavla v Londýně. Má obří varhany, nejhlasitější zvony a asi i další řadu nej. Nechybí v ní ani místo, kde si můžete posedět třeba nad kávou. Její prostor se spoustou zákoutí vás pohltí, i když vůbec nejste věřící. I tohle je odraz bohatství a někdejšího lesku Liverpoolu jako významného přístavu. Také tu objevíte seskupení unikátních staveb v neoklasicistním stylu, které mnozí obyvatelé považují za jakési srdce města. Jde o významné kulturní instituce města – knihovnu pojmenovanou po Willia­mu Brownovi, World Museum Liverpool i uměleckou Walkerovu galerii (Walker Art Gallery). Vstup je zdarma. Patří k nim i nedaleká budova St. George´s Hall s koncertním sálem a soudní síní a divadlo. Faktem je, že se o zdejších sbírkách hovoří jako o největší kolekci mimo Londýn. A zájem roste Výlet do Liverpoolu není levný nejen pro Středoevropana. Přesto statistiky potvrzují, že je o něj zájem. Zatímco v roce 2004 ho navštívilo na dvě stě tisíc zahraničních turistů a on tak obsadil podle národního statistického úřadu šestnácté místo na listině nejnavštěvovanějších měst, o dva roky později se už vyšplhal mezi několik nejpřednějších. Přijelo sem 625 tisíc návštěvníků ze zahraničí. Rok 2007 by měl být ještě lepší. V žebříčku popularity měst Velké Británie je dokonce na šestém místě a předstihl tak třeba Oxford nebo Bristol. Obyvatele Liverpoolu tento úspěch těší. Věří, že rozvoj turistiky přinese pracovní místa a nové bohatství do města. Možná by tedy měli na bájné ptáky na Royal Liver Building přidat ještě další řetězy. Co kdyby.