Není to zas tak dávno, co lidé mohli vyrazit jen do zemí socialistického bloku. Naši rodiče pamatují tyto časy. V tehdejším Československu fungovalo pouze pět cestovních kanceláří: Čedok, Autoturist, Sportturist, Cestovní kancelář mládeže a Rekrea.

Kam se tedy jezdilo?

Rád bych použil termín nejoblíbenější destinace, ale opravdu nebylo příliš z čeho vybírat. Nejčastěji se jezdilo k moři do Jugoslávie, Rumunska, Bulharska, na Krym, ale také do Východního Německa vykoupat se ve studeném Baltském moři. Populární bylo také jezdit k jezeru Balaton do Maďarska. Na západ se cestovat dalo, ale pouze v případě velkého štěstí, trpělivosti nebo postavení známých tam nahoře. Politicky nespolehlivý občané neměli žádnou šanci překročit hranice.

Ani na východ to nebylo tak jednoduché...

Pokavaď chtěl člověk vycestovat např. do Polska či Sovětského svazu, potřeboval tzv. zvací list.V případě, že jste se mohli vydat do země bratra, Sovětského svazu, byla jedinou možnostíMoskva. Důvodem byla bída mimo hlavní město a nebezpečí ztráty iluze o ideálním životě v této zemi, ke které jsme vzhlíželi.

Nejčastěji lidé cestovali v rámci Československa. Zejména oblíbené bylo trávení času na chalupách a v kempech. Idylkou bylo koupání se v jezeře, návštěva poutí či večerní opékání buřtů s kytarou. Rozšířená byla obliba karavanů, která dnes bohužel již téměř vymizela.

Jednou z mála výhod členství v Evropské Unii jsou otevřené hranice, které dnes bereme téměř jako samozřejmost. Ne vždy tomu ale tak bylo. Je proto třeba si této skutečnosti vážit a poznávat svět, dokavaď nám to politický systém, finance, zdraví a věk dovolí.

Více naleznete na StudentPoint.cz.