Královská cesta

- Cestování autor: red

Královská cesta, trasa z turistických průvodců, putováním po níž může návštěvník Prahy zjistit, proč do ní přijel, může odhalit její krásu, trasa, kterou Pražan vnímá takřka samozřejmě a na dotaz, po krásách svého města patrně odpoví, že je jimi právě soubor ulic a náměstí se svými domy, paláci a chrámy, zvaný Královská cesta.

zdroj: Archiv

A pak, po nahlédnutí do mapy s tím, že vyhledáme Královskou cestu, prohlédneme si krásy Prahy, zjistíme, že zde žádná Královská cesta není. Jak to tedy je a co je Královská cesta a proč? Název ukazuje na cestu, po které kráčel či jel panovník, v tomto případě se jednalo o cestu budoucího českého krále ke korunovaci na Pražský hrad, do katedrály sv. Víta. Trasa takto městem putujících panovníků se v průběhu staletí měnila, až bylo ve 2. polovině 15. století určeno její současné směřování. Čestí panovníci tehdy žili v tzv. Králově dvoře (na místě dn. Obecního domu) a ke korunovaci na Hrad museli projet od Prašné brány ulicí Celetnou, přes Staroměstské náměstí a Malé náměsti, ulicí Karlovou, přes Křížovnické náměstí, Karlův most, ulicí Mosteckou, přes Malostranské náměstí, ulicemi Nerudovou a Ke Hradu a konečně přes část Hradčanského náměstí do katedrály sv. Víta. Takto pojatá cesta ukazuje význam úlohy hlavního města v ceremoniálu panovníkovy korunovace. Ten průjezdem ulicemi a náměstími dával najevo, jaký význam pro něho představuje hlavní město a jeho obyvatelé a měšťané pak výzdobou domů, paláců a chrámů a vyjadřováním pozornosti projíždějícímu průvodu dávali najevo svoji oddanost králi. Vznikla tak symbolická symbióza panovníka s jeho hlavním městem prostřednictvím korunovační cesty. Královská cesta - Pohled do Nerudovy ulice a ulice Ke Hradu v 30. l. 20. stol. Pošli jako pohlednici Prvním panovníkem , který se po Královské cestě ubíral ke korunovaci na Hrad byl v roce 1438 Albrecht II. Habsburský (1437 - 1439). Běhěm následujících 4OO let jej následovali takřka všichni panovníci, když posledním z nich byl rakouský císař Ferdinand V. Dobrotivý (1835 - 1848), korunovaný v roce 1836. A poněvadž se jednalo o poslední korunovaci, zůstalo jako vzpomínka na tyto pro českou státnost důležité události pojmenování pro cestu panovníka městem, tedy Královská cesta. S panovníky s Habsburské dynastie, kteří v 16. století přeložili své sídlo do Vídně a do Prahy pouze zajížděli, se z Královské cesty stala rovněž trasa, po které projížděl královský dvůr přes město na Pražský hrad ke kratšímu či delšímu pobytu v hlavním městě Českého království (v případě prvních Habsburků to byla rovněž cesta poslední, k uložení jejich ostatků do hrobky v katedrále sv. Víta). Korunovace či jen (v případě Habsburků) návštěva panovníka v Praze představovala pro její obyvatele významnou událost v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu pak často nejdůležitější. Město se připravovalo, aby se zaskvělo ve vší kráse, z oken visely vzácné koberce a sukna, obyvatelé házeli na projíždějící průvod květiny, zástupci města, členové rady, konšelé vítali krále proslovy, na mnoha místech docházelo k zastávkám, při nichž se představovali členové cechů, církevních řádů, žáci škol a studenti univerzity, vojsko a další skupiny obyvatel, na Pražském hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a konečně střelba z děl. Takto nějak si lze představit vjezd nejvyššího představitele do hlavního města, kdy především v období baroka s jeho smyslem pro teatrálnost dosahovaly doprovodné akce a použitá výzdoba mimořádných rozměrů. O tom svědčí především korunovace císaře Karla VI. (1711 - 1740) v roce 1723, která spadá do období, jež vyvrcholilo patrně největší barokní slavností barokních Čech, jíž bylo svatořečení Jana Nepomuckého v roce 1729. Rovněž nezapomenutelnou se stala korunovace císaře Leopolda II. (1790 - 1792), která spadá do počáteční fáze národního obrození, kdy především intelektuální a politická elita Českého království viděla v tomto aktu opětovné pozvednutí významu království v rámci celé monarchie. Literárně zpracoval tuto událost spisovatel A. Jirásek v románu F. L. Věk, když důkladně popsal celou trasu korunovačního průvodu po Královské cestě. Po této události se cesta panovníků Prahou postupně proměnila ve vzpomínku na minulost a její trasa patrně v nejkrásnější prohlídkovou trasu městem, cestou staletími kolem domů, paláců a chrámů všech slohů s atmosférou pozastaveného času, s možností potkat průvod s panovníkem na Královské cestě.