Dennodenně totiž projdou Františkánskou zahradou tisíce lidí, ale jen mizivé procento z nich zaregistruje siluetu monumentálního chrámu Panny Marie Sněžné, přestože se svými třiceti čtyřmi metry výšky doslova ční nad obzor.

Nejdelší v Praze

Bodejť by ne, vždyť jde o jednu z nejvyšších a zcela určitě nejdelší církevní stavbu v Praze. A to podle původní představy Karla IV., který k ní 3. září 1347 - pouhý den po své korunovaci - položil základní kámen, měla sahat až do míst, kde dnes stojí Jungmannova socha a ve všech parametrech předstihnout Svatovítskou katedrálu.

Z tohoto záměru časem, bohužel, sešlo, navíc zástavba z pozdější doby kostel takřka neprodyšně obklíčila, takže se k němu dá dostat jen snadno přehlédnutelnými vraty z náměstí. Před nimi občas bezradně bloudí cizinci, mající ho na seznamu doporučených míst, stojících rozhodně za návštěvu.

Když se zeptají našinců, častou odpovědí je krčení ramen, mnozí Pražané o něm prostě nevědí! Přitom jde jednu z vůbec nejpůsobivějších památek - nejen v metropoli. Vnitřním prostorům dominuje mohutný oltářní komplex, vysoký devětadvacet metrů, najdeme v nich i spoustu obrazů (nejznámější je Zvěstování Panny Marie od Václava Vavřince Reinera) či soch.

zdroj: tisková zpráva

Netradiční strašidlo

A to ještě během husitských válek došlo k velkým škodám. Kromě jiného byl sestřelen zvon z věže, objekt před masivním útokem rozzuřených kališníků nezachránila ani tak významná „polehčující okolnost“, že v něm kázal jeden z největších vůdců hnutí, Jan Želivský (je tu také pochován).

Cesta ke vchodu je lemována zelení a lavičkami, na nichž lze odpočívat, hlavně k večeru je tu ticho a naprostý klid, jak již bylo řečeno, lidé sem nechodí zdaleka tak často, jak by si tato památka zasloužila.

Celý komplex se na noc zavírá, nejen kvůli zlodějům či vandalům, ale i z piety k netradičnímu strašidlu, jímž není žádný bezhlavý rytíř či bílá paní, ale „obyčejná“ kočka měšťana Melichara.

Ten totiž ve své závěti ustanovil, že s ním musí být pochována a protože ho se svými sedmi životy pochopitelně přežila, bylo nutno ji zabít. Svou popravu asi nesla značně nelibě a nakonec vedla až k tomu, že se zde podle legendy její duch každou noc zjevuje…