Dějství první

Jdu, kolem mě se potlouká jen pár lidí, kteří mají asi stejný úmysl jako já – dostat se domů. Přistupuje ke mně Pan policista č. 1 a ptá se, jestli mám doklady. Většinou jsem spořádaný člověk a vše co potřebuji, mám u sebe. Ale dneska nemám svůj den. Peněženka zůstala v jinétašce a pas s sebou nenosím nikdy. Následuje otázka: „Jste Češka?“. Chvíli přemýšlím, jestli nemám zalhat, ale svědomí neustupuje. Jasná, stručná a bohužel i osudová odpověď: „Ne.“. To jsem ještě ani netušila, že svojí pravdomluvnost budu proklínat i v následujících hodinách.

Dějství druhé

Musím si tedy s Panem policistou č.1 stoupnout k Panu policistovi č. 2. Nevím, o co jde, zda jsem něco udělala, anebo si oba dva Pánové potřebují spravit náladu. A ano potřebují.  Klidným hlasem mi oznámili, že mě odvezou na cizineckou policii České republiky a že mám tedy jít s nimi. Volám rodičům, vysvětluji situaci a zkouším domluvit Pánům policajtům, že jestli tu se mnou vydrží tak patnáct minut, pas mi dovezou. I přesto, že tady na Můstku má číslo 1 a 2 hlídkovat celý večer, mě nechtějí poslouchat. Začínám být naštvaná a nervózní, ale držím se. Nehádám se, snažím se komunikovat. Po chvíli zjišťuji, že konverzace není silnou stránkou ani jednoho z nich. Potom, co všechna má vysvětlení a prosby skončily, oznamuju, že s nimi nikam nejdu. Zkrátka nemají žádnou pravomoc na to, mě odvézt. Nic jsem neprovedla. Pánové ztrácejí trpělivost a oznamují mi, že pokud je nebudu následovat, tak mě zabezpečí. Laický překlad – nasadíme Vám pouta a bude. Celé mi to přijde, jak z jiného světa. Co světa, galaxie! Nezbývá mi nic jiného, než uposlechnout. Vyjdeme z metra, nasedneme do auta a opona se zavírá.

Dějství třetí

Po příjezdu to šlo rychle. Jméno. Datum narození. Ke zdi. Vyfotit. Přečtěte si práva. Podepište. Řekněte adresu. Znovu podepsat. Znovu jméno. Pokuta. Nemáte peníze? Nevadí, dáme Vám složenku, ale to budete muset zaplatit dvakrát tolik. Víte přece, vystavit doklad to něco stojí. Zaplatit to patnácti dnů. Pokud Vás dneska ještě někdo odchytne, ukažte tohle, že jsme Vás už ověřili. Kolega Vás vyvede.

Závěrem

Kolega mě vyvedl v noci na liduprázdnou ulici poblíž Florence a o nic víc se nestaral. A proč taky, vždyť policie má POMÁHAT a CHRÁNIT! Jediné na co jsem tu celou cestu domů myslela, bylo, kde je ta demokracie, kde jsou občanská práva a to že jsme si všichni rovni. A zároveň jsem si vyčítala, že jsem se, sice pod pohrůžkou, ale více méně dobrovolně nechala odvézt. Takže moje rada pro turisty a cizince, kteří zavítají do Prahy je – noste s sebou pasy, a to i přestože když ho ztratíte těžko se bude obnovovat. Ale jak mi tvrdil Pan policista číslo 1: „Na to se vymlouvají všichni a pravda to není!“ Asi s tím má bohatší zkušenosti…

Více naleznete na StudentPoint.cz.