Hradů, kterých se husitským vojskům nepodařilo dobýt, v Čechách mnoho není, poněkud zapomenutá Pecka z Podkrkonoší je jedním z nich…

Když Otec vlasti blahé paměti L.P.1332, právě v den svátku Svaté Kateřiny zvítězil v bitvě u San Felice, domníval se, že mu k triumfu - i záchraně života - pomohla právě přízeň této světice. Aby ji uctil, dal na její počest postavit kostel. A ne jen tak ledajaký...

Makedonie je pro nás stále velkou neznámou, přitom cesta tam trvá jen o pár hodin víc, než do Chorvatska. Příčina nezájmu spočívá možná v tom, že nemá moře, na druhou stranu Ohridské jezero ho rozlohou i průzračností dost připomíná a může ho také do jisté míry - tedy až na slanou vodu - nahradit, nakonec patří s Bajkalem a Tanganikou mezi nejstarší na světě a je pod patronací UNESCO.

Pražská okrajová čtvrť Kyje je zcela určitě místem, kam stojí za to zajít nejen na krátkou procházku. Jakousi dominantou je románský Farní kostel Svatého Bartoloměje, jeden z nejzachovalejších ve Střední Evropě. Ležet někde v centru, tak by se před ním dennodenně tlačili davy zahraničních turistů.

Granáádo, pěl kdysi z plna hrdla zpěvák Milan Chladil a ve své jeden čas velmi populární písni velebil půvaby tohoto města, ležícího ve španělské provincii Andalusie.

Známý herec (ale i spisovatel a výtvarný umělec) Miroslav Horníček kdysi tvrdil, že lidé se dívají hlavně vpřed a kolem sebe, ale jen málokdy stočí své zraky nahoru. A měl asi pravdu…

I když je s touto pochutinou spojován, Dijon rozhodně není štiplavý, naopak. Už slavný francouzský král František I. přijíždějící k němu po cestě z Troyes zvolal: „Jaké krásné stověžaté město!“ Pravda, od té doby ztratilo mnoho ze svých věží, ale nic ze své krásy.

Řecký ostrov Kos v jihovýchodní části Egejského moře dnes zasáhlo zemětřesení o síle pěti stupňů Richterovy škály. Oznámil to aténský geodynamický institut. Nejsou zatím hlášeny žádné škody ani zranění. To je dobrá zpráva, protože tento malý ostrůvek rozhodně stojí za návštěvu.