Kříže, kapličky, či Boží muka patří neodmyslitelně k české krajině. Na většině z nich se ale podepsal příslovečný zub času i leckterá lidská ruka v dobách nedávných. Dnes patří k dobrému tónu jejich renovace i obnova, kterou se zabývá řada nejrůznějších spolků a občanských organizací, včetně mnoha Obecně prospěšných společností.

Španělská provincie Extremadura je pro většinu Čechů neznámou oblastí, leží totiž až u hranic Portugalskem. Nicméně pokud ji někdy z našinců přece jen navštívil, zcela jistě mu učarovala, stejně jako její metropole, Merida.

Rhodský kolos, třicetimetrová bronzová socha boha slunce, Helia, jemuž byl podle starořeckých mýtů tento ostrov zasvěcen - možná i proto, že se s počtem 259 slunečních dnů v roce řadí k nejteplejším místům Evropy - patřil k sedm divů antického světa. Bohužel už neexistuje (po zemětřesení se zřítil do moře) ovšem i bez něho Rhodos určitě stojí za návštěvu.

Jordánsko není zatím - bohužel - častým cílem našich turistů, přitom jde o zemi, která se co do historie či přírodních krás může směle měřit třeba se sousedním Izraelem. Navíc má proti němu jednu velkou výhodu - je zde zcela bezpečno.

Při slově Bobule si asi každý vzpomene na dvě veleúspěšné komedie z vinařského prostředí. A právě jejich popularitu rozhodl využít producent těchto filmových trháků Tomáš Vican, když před necelými dvěma lety otevřel ve Višňové na Znojemsku penzion se stejnojmenným názvem.

Alicante slaví příchod léta svatojánskými ohni. Hudba, hořící hranice, petardy a tanec, to vše patří ke svátkům oslavujícím příchod léta a slunovrat. Tisíce lidí vycházejí do ulic a k moři, aby vzdali hold mocnému ohni.

Malta, která na sebe v těchto dnech přitáhla pozornost tím, že jako poslední členská země EU povolila rozvod, patří k těm málo destinacím, co lákají turisty nejen na moře či přírodní krásy, ale i památky, z nichž některé jsou pomalu stejně tak staré, jako naše civilizace...

Zámek Kačina u Kutné Hory, který nechal na počátku 19. století postavit hrabě Jan Rudolf Chotek, je nejvýznamnější empírovou stavbou na našem území. Měl - na rozdíl od jiných památek zdevastovaných soudruhy - štěstí v tom, že ho už v roce 1950 vláda dala k dispozici Zemědělskému muzeu jako muzejní a výstavní prostor.