Jak žijí Češi v rumunském Banátu aneb život v Rovensku není peříčko

- Zajímavosti autor: red

Přišli sem na začátku 19. století. Život v rumunských horách je pro ně těžký, přesto i po 180 letech mluví česky, ctí české tradice a jsou na své češství hrdí.

Pokud chcete zažít netradiční dovolenou, na které spojíte poznání s odpočinkem, kde si projdete krásnou krajinu v horách nad Dunajem, na které ochutnáte ten nejlepší domácí sýr a poznáte neuvěřitelně ochotné a přátelské lidi, zažijete noc tak temnou, že neuvidíte vlastní nos a ticho, které jinde budete těžko hledat, tak český Banát v Rumunsku je ta správná volba. Navíc v tomto kraji a s těmito lidmi má člověk hodně o čem přemýšlet.

Příroda je zde skutečně nádherná. Nedotčená. Husté zelené listnaté lesy se střídají s loukami, pastvinami a v horách těžce obdělávanými políčky místních lidí. Z vrcholků kopců za jasného počasí nedohlédnete jiné krajiny, jen zelené kopce a jižním směrem mohutný Dunaj s vysokým modrým nebem.

Návrat ke kořenům

Ano, je romantické mýt se v potoce v lese, protože koupelna je pro obyvatele malého Rovenska nadstandard. Ano, je romantické pozorovat tmavou oblohu posetou miliony hvězd, o nichž jste neměli ponětí. Stejně tak romantické je nechat se ráno budit kohoutím kokrháním a chodit spát, když se setmí.

Za tím vším, co našinec vidí jako pohádkový návrat do světa 19. století, se ale skrývá chudoba, tvrdá práce, těžké životní podmínky a s tím vším spojený odchod místních lidí. Rovensko, ležící zhruba 20 km od více prosperujícího Gerniku, mělo ještě před pár lety 300 obyvatel. Dnes tu trvale žije necelá stovka. Do místní školy je zapsáno ani ne deset dětí. Zůstali tu převážně staří lidé uvyklí svému životu v horách, kteří jsou do velké míry nezávislí na okolním Rumunsku. O to více jsou ale odkázáni na svou půdu a hlavně na práci vlastních rukou.

Pro mladé tento život už není, odcházejí do měst a také do České republiky, kde nemusí rodinu živit jen tím, co si sami vypěstují na kamenitých polích bez techniky a také bez závlahy. Nemusí v obavách čekat, jak krutá bude příští zima, bude-li dostatek dřeva a vystačí-li zásoby.

Zpívají české písně

Jsou smutné nedělní mše na Rovensku. V posledních lavicích kostelíka se krčí několik stařečků a babiček oblečených ve svátečních krojích, poslouchají českého kněze, který sem dojíždí z Gerniku, a modlí se – snad z víry, snad jen z povinnosti. A zpívají české písně.

Lidé tu jsou hrdí na svou národnost. Jsou to Češi a nedají na to dopustit, s rumunskými rodinami se stýkají jen málo, smíšená manželství na Rovensku nejsou. Budete-li tu s lidmi mluvit, budou vám uvádět nepočítaně vlastností, díky nimž jsou oni – jakožto Češi – lepší než Rumuni.

Česká kultura má v Rovensku silné kořeny

Česká kultura žije uprostřed rumunských hor již 180 let. Místní jsou přes všechny své starosti a těžký život veselí a vstřícní lidé, kteří vám neodmítnou pomoci. Život tady je prostý, bez vymožeností moderní techniky, o to více ale lidský a můžete pocítit vzájemnou sounáležitost. Až budete na Rovensku, určitě zajděte večer do hospůdky mezi místní. Budou vám vyprávět věci, o kterých se vám nesnilo. A ženy venku na lavičkách, když zaženou dobytek a podojí kravky, vám vypoví vše o svých rodinách a o dětech, které jsou dávno v Čechách, o svém mládí a o svém krásném, těžkém, ale plném životě.

Rovensko je dnes zřejmě nejmalebnější z vesnic českého Banátu. Určitě stojí za návštěvu dříve, než zcela zanikne. Nebo alespoň než zanikne jeho specifický ráz. Domácí obyvatelstvo stárne, ale o chalupy tady už mají zájem noví kupci. Prázdné statky jsou velice levně ke koupi a Češi už na to přišli. Možná se z Rovenska za pár let stane kolonie českých chalupářů, kteří sem budou jezdit na letní prázdniny či důchod.

Více naleznete na StudentPoint.cz.

Tagy: Češi cestování Rumunsko svět zajimavosti