Na cestách s Indian Railways: Dobrodružství začíná již na nádraží!

- Do světa autor: red

Ještě před chvílí spící dav se ve vteřině dává do pohybu a všechen se hrne ke kolejím. Z ampliónu právě ohlásili příjezd vlaku. Indové, jindy šetřící každý pohyb, se nyní derou jeden přes druhého a stahují se navzájem zpátky. Tahají se za košile, za batohy i za vlasy. Muži odstrkávají ženy i děti, které se spolu s prašivými psy motají pod nohama. Nikdo nezná bratra, dobré místo je důležitější. Co zbyde nevěřícně koukajícímu Evropanovi, než snažit se v tom všem udržet rovnováhu a doufat, že se nakonec také někam vmáčkne.

Cestovat s obyčejnými lidmi druhou vlakovou třídou je určitě jeden z nejlepších a nejlevnějších způsobů, jak poznat Indii. Britští kolonisté zde nechali vystavět velmi hustou železniční síť, po které se dostanete téměř do všech koutů země. Stačí mít pouze odolné nervy, dostatek času a občas také silný žaludek. Přestože, a to i pokud cestujete na krátkou vzdálenost, bývají přesuny po Indii velmi zdlouhavé, ve vagonech společnosti Indian Railways se nikdy nudit nebudete. Zvyknete si na to, že jste neustále popostrkáváni davem z místa na místo, objednáte si od jednoho z tisíce prodavačů kalíšek s čajem a můžete začít pozorovat nikdy neutuchající indický mumraj, stěsnaný do malých prostorů vlakové soupravy.

Místem se v Indii neplýtvá

Každý kout je využit dokonale. Na dřevěných lavicích se mačká zhruba dvojnásobek pasažérů, lidé jsou usazení i na policích u stropu, původně, naivně zamýšlených pro zavazadla. Další jsou natěsnaní v uličkách, okolo záchodů, mezi vagony nebo na střeše. Mnoho cestujících s sebou táhne značné množství různých pytlů a krabic kdo ví s čím. A mezi tím se proplétají prodavači čaje, buráků a dalšího všelijakého zboží, žebráci a muzikanti.


Předtím, než se začnete probojovávat k rezervačnímu okénku, je dobré si rozmyslet, co chcete. Obvykle nebývá problém s cestováním na krátkou vzdálenost, kde stačí koupit jízdenku těsně před odjezdem. Pokud cestujete dále, vyplatí se rezervovat si místenku do lůžkového vozu. Můžete si vybrat, zda chcete obyčejné neklimatizované kupé s šesti lůžky, nebo klimatizované čtyř, či dokonce dvoulůžkové kupé. Takovouto rezervaci je však potřeba udělat s předstihem, hlavní spoje často bývají plné již několik týdnů dopředu.

Dostat se k okénku není jen tak. Pokud nemáte dostatečně ostré lokty, může se také stát, že budete donekonečna předbíháni. Když se vám podaří pozici uhájit, zbývá se jen modlit, aby pokladní uměl alespoň pár slov anglicky. Zejména v nejchudší části Indie, ve státech Bihár aZápadní Bengálsko byly naše modlitby vyslyšeny jen velmi zřídka. Například ve městě Bishnupurnás stálo hodně trpělivosti, vystát několikametrovou frontu. Pokladní však jen vrtí hlavou a gestikuluje, cizinec prý může kupovat jen u okénka vedlejšího, na pohled naprosto identického. Vystojíme tedy další frontu, bohužel se stejným výsledkem. Nervy držíme na uzdě jen stěží a jízdenky kupujeme u okénka třetího, naprosto stejného jako dvě předchozí.

U mezistátních spojů je potřeba nejprve vyplnit rezervační formulář, což situaci ještě o něco více komplikuje. Výhodu máte, pokud se nacházíte v největších městech – v Dilí, Bombaji, Váranasínebo Ágře, kde mají na nádraží speciální kanceláře pro turisty a o trochu lépe připravený personál. Možná zde také potkáte zkušenější cestovatele, kteří vám s celou procedurou poradí.

Indian Railways přejí dobrou noc

Jak již bylo řečeno, na dlouhé vzdálenosti se vyplatí rezervace nočního lůžkového vlaku. Místenku do druhé spací třídy, tzv. sleeper class kupujeme poprvé z města Daltonganj do Váranasí.Odjezd vlaku je naplánován na půlnoc. Na nádraží přicházíme kolem desáté a nestačíme se divit. Téměř nemůžeme přejít nádražní halu, abychom nestoupli na nějakou lidskou bytost. Indové jsou rozprostření po celé stanici, po perónech i po okolí, zabalení do dek a do kartonů. Chvíli se v tom všem zmateně motáme, v marné naději, že si pro sebe najdeme také kousek místa. Celou situaci řeší až přednosta stanice, kterému jsme, jako jediní cizinci v jeho stanici, trnem v oku. Dlouze se radí se svými spolupracovníky a nakonec nás vede do čekárny pro cestující z nejvyšší třídy. Přestože se jedná o malou, plesnivějící místnost s ucpaným záchodem, jsme rádi, že jsme sami. Našeho soukromí si ceníme čím dál více, jelikož rychlík nakonec přijíždí s pětihodinovým zpožděním. Nyní zbývá jen najít příslušný vagón a lehátko, vyhodit z něj černého pasažéra, rozbalit spacák, dát si krosnu pod hlavu a těšit se do cílové destinace.

Heloumistrweryoufrom

Při cestování po Indii si cizinec může připadat jako známá celebrita. Všichni jej pozorují, valí oči a snaží se jej dotknout. O to intenzivnější je to ve vlaku, kde není úniku. Přes tento nával pozornosti je však nutno říci, že indické vlaky nejsou nebezpečné. Místní budou upřímně rádi, když jim potisící trpělivě odpovíte na otázku „heloumistrweryoufrom?“ a rádi vynaloží veškeré možné úsilí, aby vám pomohli. Přestože se všechno na první pohled zdá divoké a šílené, stačí několik jízd a budete mít indickou železnici v malíku. Pochopíte systém rezervací nočních i lokálních spojů a jako staří mazáci, s čajem v jedné a novinami v druhé ruce, budete moci procestovat tuto zajímavou zemi křížem krážem.

Více naleznete na StudentPoint.cz.

Tagy: cestování Indie vlak stanice